[SPOILERS!!!] What Remains of Edith Finch (textový trailer)

Možná to vidíš pesimisticky. Zaprvé, podle postulátů zmíněného narativu (jak už jsem zmiňoval), je příšera totožná s holčičkou (a se sovou, kočkou a žralokem). Za druhé, ať už konec příběhu dopadne jakkoliv (příšera sežere/nesežere holčičku, jsou možné i jiné konce, například příšera s holčičkou sežerou při snídani maminku, btw nechal by sis z lásky ke svému potomstvu ubližovat od svých dětí? Zdám lidi, co nechají. Podle mě je to dost obtížné téma, vhodné možná pro jiný čas). Každopádně, ať už do příběhu zasáhneš nebo nezasáhneš, holčička pravděpodobně přežije alespoň jedné ze svých podob. Je také možné, že holčička popaným cyklem každou noc vygeneruje další a další příšeru, a že by tě proto čekaly dost vyčerpávající noční směny. Možná, že v příběhu hrozí, že holčička a její každonoční cyklus zaplaví postupně příšerami celý známý vesmír (ačkoliv to by odporovalo některým fyzikálním zákonům, ale ty nemusí být přesné, a v literatuře nemusí vždy platit!).

Všechno je prostě velmi složité, jakmile se nad tím člověk trochu zamyslí. Odtud asi pramení nechuť k přemýšlení u zhruba čtyř pětin populace (a scientifically proven fact). 

Co o tom soudí ostatní kontributoři?! Máte nějaké komentáře, případně vlastní hypotézy?

To je fakt,to je dost dilematické...potomek a zároveň příšera...nepřežije příšera,nepřežije ani potomek nebo nepřežije potomek a ani příšera...to je mi volba...a ta zodpovědnost rozhodnout to,vybrat jednu možnost ,do toho nejdu...to je totální hra bez brankáře a v dvojnásobném oslabení!

To máš, F.R.M.C. naprostou pravdu, tvoje ochranitelské pudy jsou naprosto namístě, ve shodě s evolučně úspěšným vzorcem chování, který prioritizuje ochranu potomstva co pokračování existence rodu, druhu, a svébytné genetické informace namíchané spoluprací obou rodičů, nicméně v povídce je ten problém, že ta příšera pod postelí byla taky ta holčička - v závěru tedy vlastně sežrala sebe sama. Podivné a nezvyklé, není-liž pravda?! ;-D

Jestli nějaká příšera za dcerou přijde,přileze,přiletí nebo se připlazí,tak už je po smrti,akorát o tom ještě neví.Mezinárodní ochránci mutantů a monster sice můžou láteřit,ale takový je svět.Přežít může jen jeden,buď já,nebo já.Zase to je ode mne vysoce morální a spravedlivé.

můj vlastní názor je, že je mi to jedno! :D akorát raci, to jako já, mají tendence vnímat společnost jako celek. směřovali jsme zatím do země důchodců, ale vzhledem k tomu, že jsme teď na křižovatce dějin, tak nevím. úbytku lidí se ale už nevyhneme tak jako tak...

mě na občanství nezáleží, klidně bych se obešel i bez té průkazky :D

To je dobrá zpráva, ne? Přelidněnost, respektive nemírné nároky té "vyspělé" části světové populace jsou dnes obrovským problémem ("Malthusovská past"), známé "Milujte se a množte se" se nám díky přelidnění a nedostatku zdrojů pomalu obrací v "Zabíjejte se a nenáviďte se" (imigrace, rasismus, třídní a sociální boj), takže úbytek světové populace (nač rozlišovat ten nebo onen národ, či etnikum? Osobně bych měl nejraději jediné občanství - Pozemšťan!) je možné vítat s opatrným optimismem, nebo máš jiný názor, Aru?

tradiční pohádka byla hlavně pro širší publikum, nejenom pro děti, lidé žili více pospolu ve více generacích v menších prostorách, vypravěné příběhy nebyly jenom pro děti.

to nebylo jako dneska v době jedináčků, který každý má svůj pokojík, např. populaci ČR drželi už jenom lidé přicházející z ostatních států, nebýt toho že jsme uprostřed Evropy, tak už jsou tu dávno jenom důchodci, když si dva lidé udělají jedno dítě, tak ten jeden pro budoucnost prostě chybí,... i když teď už je to jedno, státy budou do budoucna zalidněné ze 3/4, někde možná i z 1/2 :D

F.R.M.C. - to děláš moc dobře, je vidět, že jsi svědomitý otec. Rodič se má vždycky snažit dítěti věřit; když říká, že je vedle příšera, tak je tam příšera, a je úplně jedno, jestli je to jen personifikace nezvladatelného strachu, nebo skutečné monstrum - s obojím se bojuje stejně - rodič musí ukázat odvahu, odhodlání, empatii, a musí se pokusit do světa svého dítěte vstoupit a porozumět mu (pokud je v něm vítaným hostem). 

Já jsem vždycky dceři ukázal svůj meč z dob historického šermování, který mi dodnes visí na stěně, a říkal jem jí - jestli se budeš bát, zakřič, a já přijdu i s mečem, a zmaluju příšeru takovým způsobem, že se příště nebudeme bát my jí, ale ona nás. A když mě dcera prosila, abych zavíral dveře do koupelny, tak jsem je vždycky zavíral (až po letech mi vyprávěla, že jí kamarádky vyděsily řetězovou SMS, že prý když nepošleš dál pět kopií, tak vyleze v noci ze zrcadla příšera a podřízne tě - a musím říci, že jsem byl na dceru hrdý, protože tváří tvář smrtelné hrozbě neposlala nikomu nic, protože je nadána empatií, a nechtěla kvůli sobě obětovat ostatní. Ale připouštím, že mi možná i lhala, což bych jí neměl za zlé - byla malé děcko, a strach o život donutí i dospělého udělat skoro cokoliv). 

S dětmi je to prostě složité, když se člověk pořádně nevyzná sám v sobě, jak to může chtít po někom, kdo se zrovna narodil?  ;-D

Své skoro 5 leté dcerce jsem vždycky příšeru věřil.A věřím.Popravdě vždycky tam opravdu nějaká byla.No,ještě že má za tátu mě,van Helsinga.

Přece jí nenechám sežrat,když je roztomilá k sežrání:-)

Proč tu příšeru šťavnatou nesnědla, když měla takovej hlad? Pohádky přece končí dobře a zlo je poraženo.

brácha to měl podobně

Neusíná