vanout

půlnoc

venku je zima

přesto nechávám okno dokořan

tělo mi vzplálo, potřeba se uhasit

nevadí mi nekonečné vanutí sněhu

vločky směle pochodují do pokoje

chladný vítr fouká skrz mě

mizím, zdá se ni

z mého těla je duch

mizím, vím to

vločky usazují se jako prach

celý pokoj se třpytí světlem měsíčním

vidím tělo jak plane

vítr jej vynáší z pokoje ven

cítím se menší a menší

pochoduji do nového pokoje

jako vločka

směle