Písmák mezi námi rostou stromy
mezi námi rostou stromy
asi duby, podle tloušťky
chytáme se větví a doufáme,
že nás sebou vezmou k nebesům
stébla trávy
další stéblo trávy
střídá to předešlé
mezi kobylkami
mi po rtech stéká rosa
vanout
půlnoc
venku je zima
přesto nechávám okno dokořan
tělo mi vzplálo, potřeba se uhasit
svět
jako malý zná člověk dvě ulice
s věkem přichází města
a v mysli staví se stát
tělo jako hranice
na vlak
chodím po té cestě rád
občas uklouznu, ale nespadnu
štěrk se líbá s podrážkou
vítr s tváří
svit očí
závěj svitu očí ke mně pochoduje
kráčí směle
rychlost oběhu země ten pochod ovlivňuje
delegace vizí, teď přímo přede mnou
do mrtvé půdy ja předtím sadil jsem
psi štekají, více než jindy
natáhneš luk a slepě střílíš
uvidíš pocit, co tak nerad sdílíš
jeleni běží a postupně přestanou
kořeny zapouštím
v seně se zabalím, do klubka svého
ráno je svaté a líbá mi čelo
suchá tráva prsty mi propichuje
cítíš svět jak se nadechuje
poslání
najednou se vítr s námi udobřil
každý věděl co má dělat
utéct do oceánů
v pěnu se proměnit
imrvére
imrvére trváš na věci
nikdy poradit si nenecháš
tvrdohlavost přerostlá
trpělivě přešlapuju
na tvé noze má ruka odpočívá
bouřka, co ptáky konečně umlčí
polibek, co umlčí mě
na tvém rameni usnul bych nejradši
polibky letmé, pravé však stále
slunce během deště
kapky deště mi nevadí
ty malé aspoň
když na kůži mou padají
připomínají mi život a jeho krásy
žlutá
zaplní se jimi prostor
známka dětství
ulepím své ruce jimi
a přesto je dál sbírám
líne dny
další den pozoruji
jak ubíhá
plyne
a jen krásné dny tak plynou