Skřítkonadělení s pařezopodumáníčkem

Jeník pařez se dal do pláče a začal brečet dřevěné slzy, maminka pařez ho nemohla utěšit, stála na to dobrého metru od Jeníka moc daleko, tatínek pařez raději už nic neříkal a jen smutně pospával hledíc zavřenýma dřevěnýma očima vstříc šedivému nebi, po kterém se proháněly šedivé mraky, pod kterými létali šediví ptáci. Věnceslav pařez zatím usilovně přemýšlel jak z toho, ale nic mu jeho dřevěný rozum nenabízel. Začal litovat, když coby ještě nedřevěný jinoch létal pro Sovětské impérium, že se nezačal zajímat o šamanismus, když s ním v jeho bombardéru létal i jeden kluk ze Sibiře, ale rychle je opustil, neboť jednoho slunečně jarního dne, kdy vítr lehce stoupal od země se ten kluk mezi kvítím a hmyzákama proměnil v havrana a od té doby ho už nikdo neviděl, ani nehledal, neboť havrani jsou zproštěni vojenské služby, aspoň na východě. Nyní by se Věnceslavovi náramně hodila nauka proměn.

Vánoční skřítek se zatím spokojeně houpal v ratanovém křesle ve svém chalupoidním doupátku, jehož veškeré vybavení poctivě lidem na vánoce ukrad', ale ti lidé byli natolik chytří, že se za vánočním skřítkem nepustili a spokojili se s tím, že pátrání ukončili pohrabáčováním pohrabáče v krbíku, pokud jim neukrad' i ten. Chudák Jeník, jak rád by teď seděl ve svém dětském pokojíku u přenosného dětského krbíku s bezpečným dětským ohýnkem uvnitř. Zatímco místo toho musel snášet pařezové útrapy venkovního počasí o 3,265°C a nemožnosti pít k tomu horký čaj o 40°C od maminky s dvěma lžičkami medíku, na kteroužto teplotu čaje by mu ji maminka pečlivě vyfoukala, neboť jako řádně starostlivá maminka se ve svých 80. letech dokázala postarat o svého skoro dospělého syna, kterému bylo pouhých 50 let a tak nemohl o světě nic vědět.

Vánoční skřítek se spokojeně protáh', v pokoji měl mimo jiné 28 krbů a 36 vánočních stromků pod kterými byly dárky, ALE něco, nebo spíš někdo tu chyběl: VELIKONOČNÍ VÍLA, pro kterou to všechno nakrad'. Nebyl to tedy hnusný hulvát, který by pro vlastní zvrácené potěšení okrádal Jeníky o vánoční zázraky. NE, činil tak z lásky, což je nejen pochopitelné, ale i omluvitelné, neboť v lásce je dovoleno vše, krást i měnit lidi v pařezy, pokud si to žádá situace. Velikonoční víla si to zatím štrádovala velmi extrémně hlubokým sněhem, který ji byl až po pás a z toho důvodu si cestou kolem obchodu vypůjčila Turistův salám jako cestovně opěrnou hůlku, protože slyšela, že právě tento salám je králem všech cestovatelů, nezbytný doplněk pro zdařilé výpravy. Už nejednou psaly noviny např. o tom, jak horolezec z pod laviny se vysalámoval s pomocí Turistova salámu, tak že ho až ve Švýcarsku ucítili záchranářští psí Bernardýni a jali se ho zachraňovat pro ten salám, nabízející pak v nejbližším stripbaru rumový životabudič.

TEDY! Velikonoční víla si to štrádovala za vánočním skřítkem a nesla mu dárek v ruksáčku, svázaného velikonočního zajíčka, kterého hodlala velikonočně-rituálně zabít a sníst s vánočním skřítkem a společně tak oslavit vánovelikonoce. Před bunkroidním domkem skřítka narazila na dost zvláštní pařezy, ale nepřipadaly ji natolik zvláštní, aby si na Jendu pařeza nesedla a zkontrolovala svůj vzhled. Jeník už už otvíral dřevěnou pusu, aby do sebe vcucnul Turistův salám, který měl nadosah dřevěných úst, když velikonoční víla akorát vstala. Jeník se opět díval v mrznoucích dřevěných slzách za vílou, stíhán přeukrutným osudem pochopil tvrdý život pařezů.

Když velikonoční víla rozrazila dveře a vpustila dovnitř čerstvý severák, skřítkovo nadšení neznalo mezí natolik, že zmizeli spolu na několik hodin v ložnici, kde dělali věci, kterých je třeba vynechat před citlivými zraky čtenářů, neboť se neví, kdo všechno brázdí po písmenkách a nedejbože aby např. dítko spočinulo korálkovýma očičkama na necudných řádcích a dozvědělo se o existenci sexu. NE! Dětem nosí děti jedině čápi a vrány, kteří se spolu za tím účelem vyspali, zatímco rodiče cudně směřovali své vyhlížející oči k nebesky modrému nebi.

Velikonoční víla se poté musela převlíct do zcela průhledných šatiček, neboť jejich cudné vzhlížení nebe bylo natolik vášnivé, že vánoční skřítek roztrhal veškeré vílí ošacení co měla na sobě. Víla až po řádném odpočívání vytáhla z ruksáčku zajíčka a z boční kapsy pětimetrovou mačetu s kterou nejraději porcovala jídlo. Zajíček v pudu sebezáchovy nahodil roztomile zaječí pohled, kterým se snažil urputně vílu hypnotizovat, už už se víla napřahovala k hřbitovnímu dopadu smrti a drhla při tom mačetou o strop, když se v ní něco zlomilo a roztomile hypnotizující zaječí pohlídek ji pronikal do srdíčka, kde začal páchat kýčovitý bordel. Velikonoční víla podlehla a zajíčka si nechala jako domácího mazlíčka a nazvala ho Kvedrulín.

Společně oslavili vánovelikonoční mezisvátek při vegetariánské stravě, aby se Kvedrulín necítil ohrožen na svých zajíčkovských citech. A vánoční skřítek, jak byl spokojený po řádění s velikonoční vílou, tak úplně zapomněl na pařezovou rodinku venku, kterou chtěl původně odčarovat. HRŮZA! Když skřítci zapomínají stejně jako lidé.