Pařezáci pařezoví skorojarně, kýchovitě naladění

Po vánovelikonočním mezisvátku přišlo skoroještějaroalezatímzima, není to leden, březen, prosinec, nebo duben, ale prostě takový zazimní, skoropředjarní období, něco mezi -0,1 a 7,1°C. Kvedrulín vyšel před domečkovou chaloupku a s koštětem dělal na sníh "kšá kšá", aby jako ten sníh zvednul nožičky a odešel strašit někam dál na sever, protože ho měl Kvedrulín akorát po uši.

Zatím po další divoké noci s velikonoční vílou vstal vánoční skřítek brzo ráno, možná už byly dvě odpoledne, že si udělá svůj oblíbený čaj z vraního oka, kterej je moc dobrej na voči, pokud jste skřítci (ale kdo jinej by tohle -kromě víl- čet', že?), jinak hrozí akutní voslepnutí na vobě voči a smrťomrtvice. Ale kromě toho, že zmerčil venku Kvedrulína, jak domlouvá košťátku, zhlíd' i ve schránce DOPIS.

Vánočním skřítkem projel šok! Nikdo nikdy mu nepsal, protože se dosud nenašel takový odvážlivec. Vánoční skřítek si udělal svůj ozdravující vraní čaj, uvelebil se mezi několik krbů, tak aby měl ze všech stran akurátní teploučko a jal se číst.

"Pane Vánoční zloději, už je dávno po vánocích a naši sousedi se dosud nevrátili, slyšela jsem, jak Vám chtějí bombardovat domeček a tak se Vás chci zeptat, jestli jste to přežil, jestli je můžete přivíst zpět, protože mi moc chybí Jenda do kterýho jsem se zamilovala, když jsem ho viděla, jak za něho rodiče vynášely odpadky otevřenýma dveřma do kuchyně, kde seděl a důležitě se vrtal v nose. Je mě sice teprve 6 a chodím do první třídy, ale Jendu moc miluju a plánuju s ním svatbu! Prosím přiveďte mi ho zpátky, budu Vám moc vděčná, Camilka Welblloudová."

'Hrumbác, kdo je sakra Jenda?' Podivil se vánoční skřítek, škrábající si ručičkou svoje zkrabatělý čelo. V tom ho to trklo, jako když se kočka odráží od vánočního stromku řítícího se přes plochou televizi špičkou do krbu, odkud se vzňal a zapálil celý byt hysterické rodině, která s přijíždějícími hasiči volala synchronně hóří, hóří, hóří, načež tatínek po vodním výkonu přijímající na ulici od hasiče horký grog prohlásí, 'to zas byly vánoce.' TO skřítkovi došlo, Jenda je pařez! A jde na něj (asi) dřevozima! Chudáci rodiče, tolik pro Jendu udělali, aby měl šťastné a spokojené dětství a teď je z něho chudáka malýho pařízek, smutně mrznoucího bez šály a rukavic úplně (když nepočítáme jeho rodinu a souseda vzdálené na metr od něj) SÁM!

Skřítek tedy vyšel před chapupoidní bydlišťátko, něco zablekotal a dřevění pařezové byli fuč. Tak jednoduchý to bylo. Jeník se naplno rozbrečel, už ne dřevoslzama z kterých měl u nohou hezkou hromádku pilin, ale svýma vlastníma dětsky naivníma slzičkama, leč! Už měl po ruce opět maminku a tatínka. Maminka tomu uplakánkovi hned se jala utírat slzičky, tatínek se svlíkl rychle do půl pasu a přehodil přes Jeníka svetr. I soused, když viděl tu srdcervoucí scénu, strhnul ze sebe šálu i čepici s rukavicema, aby byl Jeník, chudák malej vochráněnej a neochořel. I na skřítka přišla jakási slabá chvilka pomoci bližnímu svýmu a nabídl Jeníkovi zbytek vraního čaje, ale včas ucukl, před Jeníkovo se pomalu natahující zmrzlou ručičkou, protože si uvědomil, že by ho čaj na místě zabil!

Když byl Jeník dostatečně zateplen, mohli nebezpečnou vzdálenost k nedalekému doupátkovému bydleníčku překonat a vzít zavděk nabízenému pravému nefalšovému krbovému teplu. Velikonoční víla už také vstala a řádně oblečená v průhledných šatech nebudila žádného pozdvižení mužského diváctva, kterým se zvedaly při tom pohledu pouze... voči! Skřítek ukázal rodičům Jendy Camilčin dopis, ti si ho se zájmem přečetli a po prožité pařezové hrůze, již byli ochotni se seznámit s onou šestiletou nevěstou. Kvedrulín tak dlouho blbnul s koštětem, až z něho udělal dopravně-létající prostředek pro hromadu vosob i s navigací a autopilotem. Bylo rozhodnuto! Letí se domů, skřítek jim jako odškodnění přibalil pár zapálených krbů do zavazadlovýho prostoru, aby se Jeník cítil v tepelném bezpečítku a letělo se s velkým mávání Kvedrulína a víly se s skřítkem, kteří už se chystali na důležitější věci... v ložnici.

Podle adresy našli v rodobydlišti sousedku, jenže Camilce nebylo vůbec 6, ale 60 a nezahlídla Jendu skrz chodbu v kuchyni, když jeho oddaní rodiče vynášely odpadky, ale nenechavým očkem ho viděla večer v pokojíku přes záclonku, nalepená na sklo okna, stojící na štokrlátku, když si kreslil v pyžámku na dětským stolku obrázky. Tehdy na to nebohý padesátiletý dítě dostala úchylný zálusk a zatoužila ho zatáhnout do svých sexuálních tenat. No uznejte, chudák dítě, jak by k tomu přišel? Vždyť Camilka nebyla ani pilotka, ani nepracovala jako hornice, jak si představovali svojí budoucí snachu Jeníkovo rodiče. A rodiče ví co je pro jejich dítko dobrý! JENŽE! Otřískaným Jendovým rodičům z křítkodobrodružství už houby záleželo, komu vrazí Jendu do péče a tak byli všichni šťastní. Svatba to byla nevelká v Camilčině pelechu lásky a Jeníka čekala první hrůzonoc, kdy bude poprvé v životě bez řádné rodičovské péče, jeden blok jim vzdálen, vybaven pro všechny případy POUZE mobilem s velkým ČERVENÝM tlačítkem na číslo svých vzorných a obětavých rodičů.