Země

Bezvěká kráska v modrém, zelené stuhy, bílé kroje

Díky svým dětem hrdá oběť dobře míněného násilí

Bez potlesku, bez obdivu, se směšnou špetkou slávy

Rozbitá, bosá, oloupená sama si časem hojí rány

Nesmysl smyslu, gigantický odraz na hladině krásy

Lahodí očím, v mžiku jak přízrak lidskému srdci neladí

Dlaně jsou prázdné, kůže v popílek sopky proměněná

Zakleté žíly ledovce do moře plynou studenou cestou bezvědomí

Vánek je smyslem vlasů, matčinu ruku nenahradí

Zářivé koule, dva nerozluční bratři, paprsky luští každé tajemství

Vesmírné hry na půlnočním nebi drží královnu v šachu

Magnety, rozestavení hráči na věky

Ten větší z bratrů stromy za vlasy tahá, bledý si příliv proti srsti hladí

A ona stojí, pusa její němá, slova z kořenů vytržená, konstantou uvázaný pohyb

Svědkyně tajných porodů i smrtí, zrcadlo lidských neštěstí

Divadelním kukátkem v mracích, lupou z rosy vidí

Těla bez duší a duše bez těl, tak zbytečné, však chtěné

Falešné, rozpadající se duety