Dopis II.

Já tohle nechci brát jako přímou kritiku. Jde mi jen o to upozornit. I když i na takové věci lidi \\\"dojeli\\\" (většinou ovšem za předlistopadového režimu). Je mi téměř trapné stále si brát za příklad tu samou zemi. Jsem Čech a myslím, že jako jeden z mála jsem na to pyšný a rozhodně bych s žádným Američanem či Rusem neměnil. I kdybych měl jednou žít v zahraničí, jako že mě láká Austrálie, stále si budu ponechávat POUZE české občanství a nebudu nikdy svou zem černit lží a pomluvou tak hloupou, jako ti, co ty pomluvy vypouští z úst. Je ale pravda, že ke své zemi (a jejím symbolům) prostě nemáme takový vztah jako jiné národy.

Řeč tedy bude o státních symbolech. Co to vlastně jsou státní symboly? Asi každý člověk zná státní symboly své rodné vlasti nebo země, ve které žije. Ale vztah občanů ke státním symbolům se liší. Na jedné straně bych dal jako příklad již mnohokrát ukazované Američany. Vztah amerických občanů ke státním symbolům je naprosto jiného typu než vztah Čechů k českým symbolům. Ale čím to je? Kde je odpověď na tuto otázku? Rozhodně to nebude například estetickou stránkou vlajky a znaku. Podívejte se na americkou vlajku a porovnejte ji s českou. Je ta naše o tolik horší. Na obou jsou tři barvy - červená, modrá a bílá. U nás tvoří dva pruhy a modrá tvoří klín na levé straně vlajky. A americká? Třináct pruhů střídavě červených a bílých, a levé horní pole modré a na něm padesát hvězdiček. Obě jsou docela jednoduché. A snadno zapamatovatelné. Žádné velké rozdíly v nich nejsou. Rozhodně ne takové, aby se vztah k nim tolik lišil. Zaoceánský příklad použiji znovu, neboť je nepřehlédnutelné, jak si svou vlajku hájí. Je bráno (obecně) jako nenávist proti národu jakékoli ničení vlajky. Ať už se jedná o pálení textilové vlajky, nebo rozříznutí desky s vlajkou. Je to i v zákonech. Jsou tresty (pro přesné údaje si vyhledejte zákoníky) za hanobení národa či rasy a nejsou nijak zanedbatelné. Za mořem se tohle trestá bez prominutí, ale když se tohle stane u nás - ejhle! Jako příklad se něco podobného stalo nedávno (psáno před 2 roky!!!). V detailech: dva muži českého občanství, ale po určitou dobu žijící v Kanadě, jako demonstraci pilou přeřízli desku s českou vlajkou. To vše navíc ještě před objektivem kamery komerční televize v jejímž večerním zpravodajství to vidělo nezanedbatelné množství televizních diváků. Byli sice obviněni, ale prezident jim udělil milost. A to opravdu rychle. Takže nepotrestaný zločin. To by se za mořem asi stát nemohlo. Ale u nás… ticho po pěšině.

To by asi byla jedna možnost. A jeden státní symbol. Ale co třeba český státní znak? Ve dvou polích pyšný a krásně do podrobností vytvořený lev stojící na zadních a mající dva ocasy. Stříbrný na červeném podkladě (možná pro někoho trochu ironicky po těch čtyřiceti rudých letech). Ve zbývajících dvou polích moravská a slezská orlice. Samo o sobě velmi jedinečné a hrdé. Tak proč na něj nemůžeme být pyšní stejně jako Američané na svůj znak. Oni jí dokonce skládají přísahu. U nás je státní symbol brán jako něco samozřejmého a možná i pro někoho nepotřebného. Rozhodně ovšem je jen málo lidí, kteří by byli ochotni znak vystavovat nebo nosit na oblečení. Tím se dostáváme k dalšímu problému naší justice. Je totiž (možná se pletu a onen zákon nebyl schválen) nezákonné nosit vlajku nebo znak na oblečení (např. na bundě, na tričku, na čepici). Jen nevím proč. Jinde to není bráno jako nezákonný čin, ale jako hrdost na svou zemi. Ukazujete tím, že máte svou vlast opravdu rádi a že pro vás něco znamená. Změní se tohle jednou k lepšímu? Nechme se překvapit a buďme optimisté. (I když ani já sám tomu zatím nevěřím. To by musela nastoupit k moci úplně jiná vláda. Úplně jiný kolektiv. Třeba by to potom šlo, pokud se nebude jednat opět o komunistickou levici.)

Posledním státním symbolem, o kterém je nutné se také zmínit je jistě hymna. Ta naše opravdu stojí za to. Text od jednoho z nejvýznamnějších literárních autorů a hudba od neméně významného skladatele (pro připomenutí: jedná se o Josefa Kajetána Tyla a Františka Škroupa). Ve světě je tato hymna hodnocena velmi často pozitivně. Mnozí cizinci tvrdí, že máme jednu z nejhezčích a nejmelodičtějších na světě vůbec. A určitě také jednu z nejstarších a díky češtině z nejtěžších. V tom je pro cizince jistě také velké kouzlo. Je třeba velké trpělivosti k naučení se textu, popř. též hudby. Jde prostě o takový unikát. (Zde asi nemusím udávat příklady k srovnání - stejně mě žádné nenapadají. Prostě jsem neslyšel ještě hymnu, která by mě víc oslovila po hudební stránce - a to jsem jich slyšel docela dost - hlavně díky sportovním mezistátním utkáním.

Tak si myslím, že se jako národ nemáme za co stydět, neboť jistě víte, že máme velmi cenné státní symboly a váš eventuální názor možná trošku poopravil ještě tento text. A já se také nemám za co stydět. Ani za to, že mám svou zemi rád. Jsem na to hrdý a rád bych viděl lidí se stejným vztahem ke své vlasti kolem sebe ještě víc, než kolik jich je dosud. A za druhé se nemusím stydět ani za tento dopis, neboť je nakonec nad očekávání dlouhý, přestože téma se jevilo jako krátké a celkem jednoduché. Doufám, že nelitujete, že jste tento dopis dočetli, a že jste si z něj také něco odnesli. Samozřejmě by bylo lepší takovéto věci konzultovat formou diskuse, ale to si budete muset zařídit již sami. Mé psaní funguje povětšinou jako monolog. I když proti diskusi na toto téma bych nic neměl…