Dívka a moře - Vrak V.

Vrak

(březen 2003)

V.

„Myslíš, že to byl žralok?“ promluvil po chvíli ticha Zrzoun.

„Ne!“ zavrtěl hlavou Ichtyl, „žraloci jsou zvědaví a mohly by je přilákat vibrace způsobený vrtačkou, ale do tak malýho prostoru se nepustěj. Taky zranění neodpovídá. Žralok kousne a trhne. Noha je přeštíplá jak obrovskejma kleštěma.“

„Tak, co to mohlo udělat?“ poposedl nedočkavě na židli Čočka.

„Znám jedinýho tvora, kterej se nebojí do malejch prostorů a má dostatečnou sílu v čelistích, aby přeštípl i kost,“ odmlčel se na chvíli doktor, než vyslovil latinské jméno, „Gymnothorax javanicus.“

„Zkus to nějak čitelně,“ vybídl ho Zrzoun, kterému latinské pojmenování akorát řeklo, že by eventuelně mohlo jít o murénu.

Místo Ichtyla však spustila dívka, jako by stála ve škole před tabulí: „Gymnothorax javanicus, muréna obrovská je největší z řádu holobřichých, čeledi murénovitých. Dorůstá bežně tří metrů, ale při hloubkovým potápění byly v poslední době spatřeny i čtyřmetrový kousky. Podle mínění některejch vědců dala vznik legendám o mořskejch hadech, co stahovali pod hladinu lodě. Kromě obrovský síly má i největší stisk v čelistech a kousnutí je silně toxický. Nohu člověka ucvakne jak nic. Žije v teplejch mořích kolem Jávy a severním indickým oceánu v hloubce do padesáti metrů …“ zarazila a vykulila na Ichtyla oči, „člověče, co blbneš, co by tu dělala? Jsme v Atlantiku. Nebo víš o někom, kdo ji tu už viděl?“

Podle vyjevených tváří kolegů bylo jasné, že je přednáškou překvapila. První se vzpamatoval Plešoun: „Teda Prcku, kde se to v tobě bere. Ty si expert na murény?“

Dívka lehce zčervenala: „V dětství jsem trávila letní prázdniny na Krétě. Jednou mi přišla do cesty asi metrová muréna obecná. Po měsíci pochopila, že jí neublížím a staly se z nás kamarádky. Když to zjistila sestra, sehnala a přeložila mi všechnu dostupnou literaturu o murénách.“

„To je blbost, s murénou nemůžeš kamarádit,“ zamračil se Ichtyl.

„Můžu, dokonce mi žrala z ruky, ale tys mi neodpověděl, jestli už někdo viděl murénu obrovskou ve Guinejským zálivu.“

„Neviděl, ale třeba budem první. Nebo řekni, co jinýho ukousne chlapovi nohu i s kostí v místnosti dva na tři metry padesát metrů pod hladinou?“

Nevěděla a ani nikdo jiný. Oči všech se upřely na šéfa, protože bylo na něm, jaký zvolí postup.

Po chvíli rozmýšlení shrnul situaci: „Jak řek Ichtyl, máme dost materiálu pro pojišťovnu a můžem s klidným svědomím odplout. Taky se tím vyhnem riziku srážky s partou lovící kasu. Netuším, čeho jsou schopný. Na druhý straně jsem zvědavej stejně jako vy, co je vevnitř. Jakej je váš názor?“

„Kasa,“ vyhrkl po chvilce Pumpička. Postupně se k němu přidali všichni mimo Ichtyla a dívky, kteří mlčeli.

„Co vy dva? Vy byste do toho nešli?“ zajímalo šéfa.

„Partu trhat nebudu, ale radost z toho nemám,“ nakrčila čelo, „za dnešní den mám vzrušení po krk.“

„Ichtyle?“ následoval dotaz i na vědce.

„Nejsem lovec pokladů, ale asi jsem zůstal sám. Tak jo, jdu do toho taky. Kdo půjde dolů?“

„Nejradši bych počkal do zejtra, protože Prcek s Pumpičkou dneska už dolů nemůžou, ale tlačí nás čas. Takže Zrzoun, Čočka a ty Ichtyle, běžte se připravit. Za chvíli je tma, nezapomeňte na maják na balón. Nevím, kam může proud náklad zanýst. Plešoune, nehneš se od radaru. Chci vědět o všem, co se na hladině šustne. Rozchod!“

Za půl hodiny již byli na cestě k vraku. Vlekli sebou hadici, kterou po dosažení vraku Pumpička na palubě napojí na kompresor. Deset atmosfér lehce  překoná tlak vody a během několika minut naplní vak.

Prvním počinem bylo zbavit se nepříjemné spojenosti mrtvých mužů. Toho s chybějící nohou vystrčili do boční chodby. U druhého přišla ke slovu Zrzounova obrovská síla. Pomocí kovové nohy od stolu, kterou použil jako páku, pozvedl okraj pokladny. Čočka s Ichtylem nebožáka konečně osvobodili, i když jemu to již bylo vcelku jedno.

Následoval průzkum chodby, kde se mohlo skrývat nebezpečí v podobě murény. Ichtyl doplaval na její konec, kde zahýbala v ostrém úhlu podle zádi a končila u zavřených dveří. Odtud nic nehrozilo. Všechny dveře, které po cestě míjel byly zavřené. V klidu mohli přikročit k nejdůležitější části úkolu. Již byli pod hladinou skoro půl hodiny a čas se krátil. 

Než se vrátil, kolegové vyvlekli vak na vnější bok lodi a urovnali popruhy, jimiž byla kasa obtočena. Teď stačilo dát na palubu signál, že jsou připraveni. Čočka sejmul náustek automatiky, který přitiskl ke konci hadice a Ichtyl otevřel naplno ventil. Výsledkem bylo mohutné zabublání spojené s výronem vody z hadice o padesát metrů výš. Znamení pro Pumpičku, že může konec napojit a začít s plněním.

Za pět minut dostal vak podobu hrušky. Tvar, jaký mívají horkovzdušné balóny a trezor se o pár centimetrů nadzvedl. Začala nejnebezpečnější část operace, vymanévrovat kasu prořezanými otvory. Dál vše půjde samo. Konec hadice přivázali k jednomu z popruhů a po celou dobu vzestupu bude dodávat další vzduch. Kompresor technik vypne až se nad hladinu vynoří maják. Ve dne by to šlo dřív, ale po tmě je obtížné sledovat, kde stoupají bubliny z přetékajícího balónu.

Kasa absolvovala několik nárazů na stěnu kajuty a na okamžik se roh zachytil za hranu otvoru, ale nakonec zmizela k hladině. Právě chtěli opustit vrak, když venku zazněl výbuch a loď se zachvěla. Jak známo, voda díky hustotě vede zvuk mnohem lépe než vzduch, proto rána potápěče téměř omráčila. Když se vzpamatovali cítili vibrace doprovázené vrzáním. Beze vší pochybnosti loď nastoupila cestu do hlubiny.

- pokračování -