Vděčnost

Leno, Loki,

včechny literární postavy, které získaly masový čtenářský ohlas, existují v kolektivním podvědomí jednoho, nebo i více národů a jejich existence je svým způsobem reálnější než existence běžných lidiček, které zná jen rodina + kamarádi z práce a z hospody. Jenom jde o to takovou věčně živou postavu vytvořit. Napsat Dona Quijota, to opravdu dokáže jen málokdo. 

Takovéto základy by se měly učit odmala.

Ahoj Loki, děkuji ti za návštěvu a za tip :0).

O Donu Juanu Matusovi je mi toho známo mnohé... Přes to všechno je pro mne velmi cený, asi jako Ježíš pro křesťany. Jim také můžeš říkat, že je to vymyšlená postava, že to byl původně jakýsi mág Šimon, a že je to celé tisíckrát pozměněno a překrouceno církví. Stejně se s Ježíšem někteří z nich osobně setkávají a většině v životě hodně pomáhá. Odpovím ti otázkou: Je ti známo že tebe i mě si vymyslel stvořitel (či příroda, chceš-li)? Že z hlediska kvantové mechaniky je jen jakési pole možností a pravděpodobností, ale žádná skutečná částice? Víš, můj nepředstavitelně moudrý Houbůh také existuje jen v okamžiku, kdy se já spojím s tělem sušené houbičky pomocí psilocybinu, a já ho pak skutečně vnímám. To však nemění nic na tom, že když v tomto stavu zvednu ruce, zvedne se vítr a když je spustím, vítr ustane. To, že z tvého pohledu existuje Houbůh jen v mém vnitřním světě, z mého pohledu nic nemění. Když s ním můžu komunikovat, učit se od něj a vidět ho i okolo sebe, pro mne skutečný bude, ať už mi to potvrdíš, nebo ne. Pro Carlose Castanedu Don Juan skutečně existoval a já jsem šťastná, že se o něj s námi podělil ve svých knihách. Ať už ho porovnám s jakoukoliv existující či vymyšlenou postavou, je to pro mne pořád největší vzor moudrosti a poznání v lidském světě. A to, že Jára Cimrman je jen smyšlená postava, mi nezabrání v tom, abych se jím nechala rozesmát a pobavit. Jestli neexistoval tento geniální vynálezce, pak nám přesto jeho genialitu předvedl jeho autor. To samé můžu říct o Švejkovi... Nevadí mi, že je smyšlený, když dokázal žít v míru i uprostřed války, chci se od něj učit. Jestli Don Juan Matus byl nebo nebyl, to sama asi neověřím. Pro mne to stejně není důležité...

Aleno Kar, jednou jsem byla na hudebním táboře, seděla jsem na židli a za mnou stála dívka s tím nejkrásnějším hlasem z celého tábora. Nečekaně a z plných plic se rozezpívala. Zažila jsem v tu chvíli nefalšovanou NIRVÁNU... Změněný stav vědomí, do kterého se pokoušejí dostat tisíce lidí na celém světě pomocí mnohaleté praxe v meditacích, askezi, józe, bojových umění, atd. Já to také mnohokrát marně zkoušela. Až mi to bylo dáno nečekaně a jakoby náhodou. Nezapomenutelný okamžik...

Do změněných stavů vědomí, z kterých se dá čerpat moudrost, síla, radost, naděje, poučení, atd. se dá dostat nejrůznějšími způsoby, včetně krásy obsažené v umění a v poezii. Pro někoho je vhodný způsob pomocí dechových cvičení, jinému stačí pohled do nádherné krajiny. Já jsem na své cestě potkala bytosti přírody, které v sobě skrývají technologii, sloužící k přepojení do těchto rozšířených stavů vědomí. Jsou to halucinogeny. To je nejspíš má cesta. Možná, že není vhodná pro nikoho jiného, je totiž sice velmi spolehlivá (i pro nás "natvrdlé" - jak říká Don Juan Matus), ale také velmi riskantní. Ne každý ustojí poznání, které nepřichází jen s krásou, ale i s ošklivostí. Které neukazuje jen naději, ale i beznaděj. Je to velmi "silná káva" a rozhodně je jen pro ty, kdo ji potkají na své cestě... 

Leno,

nikdy jsem "halucinogeny" nebrala, ale představuji si, že nás dokážou vyvést z klece vlastního já. To by ale mohlo dokázat skutečné umění, třeba skutečná poezie.

Na dobro a zlo máme velmi podobný názor. Moderní civilizace(čímž myslím západní civilizaci od renesance, konkrétně od 16. století, kdy začala mořeplavba neblahým způsobem "sjednocovat" svět) existuje na úkor něčeho: jiných civilizací, jiných živočichů a rostlin. Globalizace není nic jiného než vykořisťování, zotročování a zneužívání světa Evropany(a později i Američany), kteří chtějí víc a víc a víc. Skromnost je v naší kultuře považovaná za zločin a hrdiny jsou pro nás miliardáři, kteří už začali kolonizovat i vesmír.

Aleno Kar, děkuji za připomenutí Stoismu. Ty to tak v životě máš, když jsi se o to intenzivně zajímala? Mě moji bohové učí něco podobného... Že skromnost je dobro...

Není to tak, že by mi nějaká neviditelná bytost, kterou vidím po požití halucinogenu diktovala svá moudra. Je to tak, že mi hakucinogen přepojí vnímání a chápání naprosto jiným způsobem, než jsem zvyklá z běžného života. Pak vnímám ze světa zcela nové vjemy a dojdou mi zcela nové a hlubší a moudřejší souvislosti, na které bych v běžném stavu nikdy nepřišla. Člověku, který nikdy nic podobného nezažil, to můžu připodobnit ke vstupu do jiné dimenze a k setkání s bytostí, která mě nepředstavitelně přesahuje a předává mi svou moudrost (sílu, lásku, atd.). Ale kdo to zažil, už ví, co tím myslím. (Stejně jako někomu bez čichu těžko zprostředkuješ vjem, jak voní růže, ale tomu, kdo už někdy cítil nějakou vůni, tomu už to nějak popsat dokážeš a on si to může představit.)

A tito bohové mě učí, že veškeré zlo pochází z jediného "hříchu" (a ten má pak spoustu podob): když si kdokoliv bere víc, než potřebuje, a než je mu dáno, na úkor druhých. Když si totiž vezmeš víc, pak se na někoho jiného nedostane ani to, co opravdu potřebuje. A to je pro něj zlé... Někdy je potřeba, aby sis vzala víc než potřebuješ, protože se pak o to budeš dělit, to je dar, je ti to dáno, abys mohla rozdávat. To vesmír pro tebe "naspořil" (tak aby to nebylo na úkor druhých). To je např. talent... Líbí se mi, jak to mají toltékové, berou si to, co najdou na své cestě, loví zvíře, které se jim ukáže, to považují za svůj dar, a tím zajišťují celkovou rovnováhu. Nesbírají plošně a nehromadí. Starají se pouze o svou cestu a co na ní potkají, to je určeno jim. 

Člověk však ke skromnosti dochází až v určité fázi života, pokud to zkouší dříve, dokud na to ještě nedozrál, nebude výsledek moc zdravý ani přirozený. (Může tím sobě nebo druhým i ublížit.)

Aby byl člověk moudrý, musí ho poučit život, v knížkách je krásná teorie, ale bez vlastních zkušeností nikdo nezmoudří.

Leno,

Epiktétos(propuštěný otrok) je vedle Marka Aurelia druhým pilířem stoicismu. Říká, že bychom se v životě měli chovat jako na hostině. Způsobně čekat, až nám přinesou jídlo a pak jen ochutnat. Ale nejlepší prý je nic si nevzít.

Stoicismus byl praotcem křesťanství s jeho ideálem askeze.

Epiktéta (už?) neznám (holt filosofie mě zajímala před čtvrt stoletím...). Mě to připomíná přísloví "Darovanému koni na zuby nekoukej." Děkuju moc za tip :0).

S Alenkou jsi se přesně trefila! Alenka prý vznikla po zkušenosti autora s LSD, což je kyselina, kterou obsahuje cizopasná houba na obilí. A Houbůh ke mne přichází po požití kouzelných houbiček s lysou hlavou. Podobnost nebude čistě náhodná ;0).

Meskalita znám z knih Carlose Castanedy, ale má jediná možnost se s ním seznámit osobně (požitím kaktusu), se nezdařila. Meskalito mě odmítl. Prý to tak Meskalito dělá - někoho přijme, někoho nepřijme a někoho "sejme", a já měla štěstí, že nejsem v té 3. skupině. Holt se se mnou neseznámil - možná viděl, že už mám svého Houboha a není potřeba mě něčemu učit... A třeba jsem se mu prostě nelíbila (ale to by mě asi sejmul...).

Jungovské archetypy považuji za další skupinu bohů, někomu se nejlépe komunikuje právě s nimi. Mě jsou také blízcí, znám je nyní zprostředkovaně pře Pjéra la Šéze. A v mém životě hrají důležitou roli.

Velmi mi to připomíná jistý citát z Epiktéta. Tip. Kdysi jsem se vehementně zabývala stoickou filozofií...

Raději jsem přenesla náš dialog na tvou stránku.

Osobní bohové, to je kapitola, která je pro mne zcela neznámou pevninou a ten houbový bůh mi připomíná Alenku v říši divů. Znám ale kaktusového boha. Ten se jmenuje Meskalito...

Jungovské archetypy - to je zcela jiná kategorie, ale mohou se objevovat ve snech stejně jako bohové. ...To, že se třeba indičtí bohové, ti málo známí, objevují ve snech Evropanů, kteří nikdy nestudovali hinduismus, bylo pro Junga důkazem existence kolektivního nevědomí.

j.f.j. s lenochodem jako totemovým zvířetem se teprve sžívám. Vyfasovala jsem ho teprve letos. Před tím jsem půl roku byla bez zvířete a celý předcházející život jsem měla ptáčka létavého, zpěvavého, dokud mi neuletěl... Myslela jsem si , že lenochoda mám za trest, za svou lenost, ale už jsem stihla objevit, že jeho hlavní úkol je MÍR (jak ty říkáš klid) a jeho dary jsou veliká náruč a úsměv za každé situace...

Super hrdino, původně to mělo být věnováno našim novým spoluobčanům z Ukrajiny, jelikož mě k dílku inspirovaly zážitky lidí z mého okolí s nimi (a byly si všechny velmi podobné), kdy místo aby uprchlíci byli vděční za cokoliv, tak když za ně v obchodě prodavačka nezaplatila nákup, hodili ho na zem a rozdupali... Bohužel ti moji známí to viděli na vlastní oči a nemají žádný důvod si to vymýšlet...) Ale myslím, že pokud jakýkoliv člověk nemá na výběr, tak má být vděčný za jakoukoliv pomoc... Je to tedy věnováno všem bez rozdílu.

Ahoj Kočkodane, jsem šťastná, že jsem tě inspirovala, a jsem potěšena tvou návštěvou u mé básně. Sice tomu moc nerozumím, ale rýmuje se ti to krásně. Děkuji za příspěvek a ráda jsem tě poznala. Je to tu samý zajímavý tvor ( s ptakopyskem už jsem se seznámila :0) )

Pokud by sis hyzdění svých dílek nepřála, tak mi to dej, lenochode, rychle najevo. ;-)

Tvrdý Laminger

empatie chybí prej

Sladký, hořekuj

Zručný manikér

neobvykle divý rej

něžných doteků

Původně to mělo být haiku...