Ublížení

Ublížení

V porcelánu citů slon se ocitá

Bolest s sebou přináší,

Jak pistole nabitá,

Když vystřelíš náboj,

Bolí Tě, že prostřelíš nevěstě závoj?

Skrz závoj proletí střela do srdce,

Ublíží citům, potrápí duši..

Avšak to srdce stále buší.

Kolikrát se tohle musí stát

Aby to srdce navždy šlo spát?

Kolik bolesti je schopen snést člověk

Dokud to navždy nevzdá?

Kdo dá Ti odpověď na tohle?

„Nikdo,“ odpoví Ti hvězda.

Světýlka na obloze do noci září

Ty po své cestě jdeš se smutnou tváří.

Ptáš se sebe sám, proč je Tvé nebe

Stále tak černé, proč bolí to, proč zebe.

Proč slunce uniklo, před Tvou náručí

Co že jsi udělal, že musí to tak být…

Kde najít v tomhle světě lásku, ptáš se.

A ta, co může za bolest… ta také pláče.