GLORIFIKACE

MILUJ SVÉHO UDAVAČE!

Před časem se na jednom literárním portálu rozproudila diskuse o knize jistého ruského autora, která ovšem záhy přešla od relevantních argumentů k současnému dění na Ukrajině, resp. nenávistným komentářům vůči Rusku. Rozhodl jsem se přispět svou troškou do mlýna a slušně napsal, že princip kolektivní viny by se podle mého názoru neměl praktikovat vůči žádnému etniku. Navíc jsem nesměle dodal, že často a rád navštěvuji poetickou sekci portálu Stihi.ru a díky tomu (a mé znalosti ruštiny) tam mám řadu přátel. To jsem si dal!

Dozvěděl jsem se (kromě toho, že jsem "ruský šváb", "hnusná kremrole" a "rusofilní zm.d"), že za to, co jsem napsal, budu vyslýchán na policii. Jakýsi Jaroslav. B. mi totiž sdělil, že "podal podnět", abych byl trestně stíhán za "glorifikaci Putina" (podotýkám, že o Putinovi v mém diskusním příspěvku nepadlo ani slovo).

A skutečně! Za několik dní mi přišla doporučená obsílka s tím, že se mám dostavit na místní oddělení PČR za účelem podání vysvětlení ve věci... To už jsem věděl, která bije a ve stanovený den se vydal do "jámy lvové". Co mě tam čeká?

Přivítala mne sympatická, asi pětadvacetiletá policistka. Měla na sobě slušivou bundokošili (tak jsme tomuto hornímu dílu ošacení říkali na vojně - jsem ročník 1959) a středně dlouhou sukni s opaskem, na němž se houpala pistole a další propriety. Její příjemné vystupování mne okamžitě uklidnilo a náš rozhovor se odvíjel zhruba takto.

Policistka: "Pane Hofírku omlouvám se, ale bylo na vás podáno trestní oznámení a musíme to prošetřit."

Já: "Jistě, je to vaše povinnost."

Policistka: "Prý jste glorifikoval Vladimíra Putina."

Já: "A kdo vám to napsal."

Policistka: "To vám bohužel nemohu říct."

Já: "A nebyl to náhodou Jaroslav B.?"

Policistka (překvapeně): "Jak to víte?"

Já: "On mně sám napsal, že mě udá."

Policistka (zvýšeným hlasem): "To je ale vůl!"

Já: "Proč?"

Policistka: "No protože mu teď můžete jít rozbít hubu!"

Já: "Proč bych to dělal?"

Policistka: "No přece vás udal?"

Já: "Já se na to dívám z té pozitivní stránky. Kdyby mě neudal, neměl bych teď příležitost hovořit s tak šarmantní dámou (policistka se zapýřila) a ani bych nevěděl, jak probíhá takový výslech ve 21. století."

Policistka: "A vy jste glorifikoval Putina?"

Já: "To nevím, protože nevím, co to je. Vy ano?"

Policistka (usilovně přemýšlí): "Já vlastně taky ne."

Já: "Víte, jsem křesťan a napadlo mně, že o Vánocích zpíváme Gloria in excelsis Deo, což znamená Sláva na výsostech Bohu. Gloria je tedy sláva a ta glorifikace bude nejspíš oslavování."

Policistka: "A oslavoval jste toho Putina?"

Já: "Myslím, že ne, protože jsem o něm vůbec nemluvil." Načež jsem jí řekl, čeho se můj diskusní příspěvek konkrétně týkal.

Policistka: "Takže O.K."

Já: "Co to znamená?"

Policistka: "No, že to odložíme."

Já: "Takže nepůjdu sedět?"

Policistka: "Děláte si legraci?"

Já: "Ne, vždyť dokonce generální prokurátor (tedy nejvyšší státní zástupce) soudr... tedy pan Stříž říkal, že za glorifikaci mohou být až tři roky!"

Policistka (se smíchem): "Ale já nejsem prokurátorka. Tak hezký den a na shledanou."

Já: "Na shledanou."

Na to policejní oddělení jsem jel na kole (mám to tam cca čtyři kilometry). Kromě zajímavého rozhovoru jsem tak udělal něco i pro své zdraví. A už se těším na další výslech - včera jsem kdesi napsal, že můj oblíbený spisovatel je Dostojevskij. A to je přece glorifikace Putina jak noha - co říkáš, Jaroslave B.?

(https://branmecesko.cz/)