"Vítěz" Jesenin

Můj "Malý vagabund" je ale právě o tom, že "být pod vlivem" je fajn. ...Tak zase někdy... pod "Malým vagabundem"!

Aleno, pokud tu texty zůstanou, určitě se k nim časem pročtu, zrovna teď ale nechci být pod vlivem. Později se ráda podívám, stačím-li. 

Sil,

mne Blake nikdy nijak nepřitahoval. Bavila jsem se o tom s Kamamurou - Loki - Překladatelem, který je údajne W.B. obdivovatelem. Jediná Blakeova básnička, která se mi doopravdy líbí je Malý vagabund. "Překlad" jsem uveřejnila dnes. To je ovšem básnička jako od Gellnera a já jsem zase obdivovatelkou Gellnera včetně Gellnera - Blakea.

errata: o určité přesvědčení (jen překlep)

Aleno, je jich tam spousta, až únavně. A pokud neexistuje Blakeův notový zápis, je každé myslím si, že nemá nic společného, pouhou otázkou osobního vkusu.

Stavím zrovna dva docela odlišné výstupy do konfrontace, víc dalšího se neděje. Vždyť jenom co je českých překladů, dtto s adaptacemi. Také sis zkusila přeložit, ač přeloženo již tolikrát bylo. Jako bys snad nemohla, že? Můžeš! O což jde. O určité přesvědčené, projev vkusu, preferencí atp.

Sil,

myslím, že styl hudby Půlnoci a Mejlův projev nemají s Blakem absolutně nic společného. Ale ať si každý hledá inspiraci, kde chce. Kdybych měla čas, podívala bych se na iternetu na zcela jiná zpracování Tygra. Já ale čas už nemám. Pro mne být na internetu znamená už jen být na Písmáku.

Aleno, tak jestli ještě můžeš?

Nechci, aby to vypadalo jako provokace. V překladu Jaroslava Skalického.

Sil,

skoro nikdo tu dnes v knihovně není, takže jsem si tu píseň, kterou jsi mi doporučila, mohla poslechnout. Myslím, že tohle s Blakem nemá absolutně nic společného. Naopak jiná možnost: melodram = recitace + hudba by Tomas Riha( patrně Tomáš Říha) mě velmi zaujal. Tak takhle nějak to cítím i já. (A pak že pathos mrtvý...)

Aleno, William Blake se tu řešil, pravděpodobně míníš ale nějakou mladší dobu písmáckou. 

Zpívaná je krásná, ano. Mohla by se ti líbit.

Charles Szabo: The Tyger by William Blake

Projekt Jedna báseň znám. / nick Překladatel: Kamamura.

Silene,

já jsem viděla jen několik pětiminutových sebeprezentací současných básníků na Artu. Četli svou básničku sami a text se při tom vlnil za jejich zády. Hodně mi to připomínalůo texty ve Tvorbě z konce osmdesátých let. Lepší to rozhodně nebylo - částečně to byla "angažovaná poezie" a mně připadalo, že mladí zas jednou objevují Ameriku, takže jsem se těm sebeprezentacím přestala věnovat. Spíše postrádám sjednocující pohled na literární provoz v oblasti pozie, tedy analýzu nějakého teoretika doplněnou ukázkami.

Nový nick "Překladatel"(= další Kamamurova nová tvář?) nastolil problém William Blake - "první moderní básník".  Nevím, zda to nějak souvisí se mnou a s mým názorem na poezii, ale W.B. je asi přesným opakem toho, co si představuji pod pojmem popový nebo folkový básník... Je "moderní básník" zákonitě vyšinutý excentrik na okraji společnosti, pseudomystik a falešný prorok, který jen konzervuje "lektvary" vzniklé duchovním kvasem v nitru "Vyvoleného" ?   Ze současného rodinkářského civilismu mám přesně opačný dojem.       ...Ostatně "prvního moderního básníka" W.B.  si kromně mne tady na Písmáku nikdo nevšiml.

Aleno, všeobecně k poezii: televizi příliš nedám, a tak se může hravě stát, že je můj přehled příliš kusý. Fakt je, že recitovat něčí poezii se musí umět, co ti budu..., zrovna tobě. S odcházející generací určité herecké školy zmizeli i recitátoři, ti pro obrazovku sdostatek reprezentativní. Kterak to jde mladším, právě vím jen kuse. Internet je plný skvělých recitací, zejména světové poezie, no, něco takového bych klidně snesla v TV, ovšem! Nejedná-li se o divadelní hru (W. S.), vlastně je poezie médiem spíše poslechovým, tj. pro rozhlas. Nemůže být jádro pudla i zde, tj. schází zaměstnat zrak, pomineme-li jinou účelovost v otázce případné sledovanosti? (Která se týká i údajně veřejnoprávní ČT, která je ovšem daleko více účelově politickým nástrojem, než by se slušelo.)

Úspěšný básník: nedefinovatelný, nejsem z těch, kdo by řešili příslušný problém. ML jako taková je popularizační cenou, jejím vně reprezentativním úkolem je propagovat svazky, u nichž je jistý předpoklad širšího zaujetí. Je-li to např. u poezie do 500 ks či 1000 ks nákladu, co už tak. 

Aby byl nákladový údaj srozumitelným, je zapotřebí mít povšechní představu též o nákladech próz, čím se vydělává na kulturně prestižnější tituly atp.

Projekt NČB byl sborníkem jednotlivostí za příslušné časové období, na něm nelze sledovat žádnou souvislejší práci konkrétního autora, natož asi onen... úspěch?

Antikvariátní stanice ČT 3 bude zrušena od ledna 2023. Nový ředitel ČT Petr Dvořák si od toho slibuje úsporu 120 milionů ročně... Kdyby ale zrušil ČT úplně, úspora by byla ještě vyšší.

Bez legrace: myslím, že aspoň na Artu by se mohlo věnovat poezii víc času než 5 minut týdně pro soudobé autory.  Mým původním oborem je výtvarné umění a musím říct, že tomu je ve srovnání s poezií přecejen věnována daleko větší pozornost. Nemohu se ale ubránit dojmu, že v tom hrají roli peníze. Úspěšným malířům se dost platí. "Úspěšní básníci" vlastně ani neexistují. Dříve to byli autoři "Nejlepších českých básní". Ale i tahle edice už zkrachovala. Kdo je "úspěšným básníkem" dnes? Ten kdo publikuje v Tvaru? Ten kdo získal cenu Magnesia litera?

Aleno, přesně. Od našich, ehm, čelních představitelů nelze očekávat žádné hlubší kulturní zamyšlení, resp. žádné hlubší kulturní zamyšlení pro všechny, ovšem to je onen princip trojího lidu. 

Přihřeji si okrajově polívčičku, jako by bývala nestačila uzávěrová ČT3, nebo co to bylo zase za urážku. Což zmiňuji ryze z těch příčin, že se jednalo o údajné veřejnoprávno. Potěš koště. 

Silene,

třebaže jsem byla v roce 1968 dítětem, dost si pamatuji, kolik se v té době v televizi vyskytovalo intelektuálů a intelektuálních debat. Míto bodrého lidového prezidenta Antonína Novotného, který mluvil v Televizních novinách s kolektivem dojiček, tu byl najednou Ota Šik a taky třeba Werich s Horníčkem, kteří si mohli dělat legraci z dávnější i nedávné minulosti. Všude náhle jiskřil chytrý humor a uspaní intelektuálové se probudili jako šípkové Růženky. I běžný človíček se snažil držet s dobou krok.   ...Uznávám, že na počátku devadesátých se cosi podobného tak trochu opakovalo částečně Havlovou zásluhou, ale brzo se to vše utopilo v marasmu "mafiánského kapitalismu" a "blbé nálady". Intelektuálové jakožto národem respektované autority se už na scénu nikdy nevrátili a třeba babišovské poměry se v mnohém podobaly těm husákovským.

...Z hlediska takových "intelektuálů" jako Babiš nebo Klaus je kultura a jmenovitě poezie jen obdobným koníčkem pracujících jako třeba chov králíků. 

Aleno, 

že ty chceš jen tak povídat, viď. Chápu. Protože jinak nerozumím, proč si dokola vysvětlujeme takové samozřejmosti. K masovým nákladům potom ještě doporučím tušit něco o likvidaci skladových zásob, která mnohý náklad nemilosrdně postihla. Nebyl to úplně uspokojivý pohled. (Podotýkám rovněž zcela nepotřebně.)

S plebejskou dobou jsi to relativně vystihla. Připovzdělat je šílený termín, ale budiž, dopouštím se hojně horších, aspoň jsem se od srdce zasmála. Dobře víš, že nutnost doplnit si vzdělání souvisí právě daleko spíše s jeho odepřením v původně přirozené podobě onou... plebejskou dobou.

Virálních skvostů jistě bude. A právě od agresivního efektu virálních dílek a plebejských trendů odvíjím subtilní pochybnosti, zda by v neaktualizované podobě byl člověk ochoten si Dvořáka všimnout, když již dnes není klasický hudební nástroj většinovým médiem, jímž je spíš digitální/elektrický zvuk, leč v tom jsme si jen neporozuměly. 

Dřívější vyšší soustředěnost na poezii je tedy dílem efekt trychtýře. A nebude tak úplně pravdou, že by dříve neexistovala elita. Víš, ale asi každá chápeme tento pojem jinak, neboť jestli jde ryze o postavení klasické poezie v... kterak ty pravíš v poetických ghettech, ano, příslušné postavení je dost zubožené a vázaný verš je prostě než dalším z těchto ghett. Žije, ale nevýská si z hojnosti. 

Silene, Safiáne,

se zájmem sleduji vaši diskusi, která se dokonce dostala až k Berninimu a jeho Svaté Tereze. Skoro mě mrzí, že jsem své básničky o téhle soše smazala.

Svatá Terezie z Ávily (jedna z mála světic židovského původu) jako většina skutečných svatých, tedy osob, které měly doopravdy nějaké nadpřirozené schopnosti, balancovala mezi upálením a svatořečením, protože patriarchální katolická církev se může těžko srovnat s někým, kdo kašle na hierarchii a zažité zvyklosti a stává se "milencem samotného Boha". Transformovaná erotika se jistě zdála církevním autoritářům nebezpečná hlavně proto, že pokud stačí vztah žena - Bůh, jsou oni samotní tak nějak zbyteční.

Safiáne,

onen "pád nákladů sbírek do normálu" na konci šedesátých let by znamenal z dnešního hlediska pořád ještě pro poezii zlaté časy. A sám Hrubín byl patrně v šedesátých letech mnohem populárnější než v padesátých letech. To ale souvisí s tím, že samotná poezie jako taková hrála tehdy mnohem významnější roli než dnes. I když šlo o totalitní režim, tak v něm paradoxně hráli intelektuálové daleko větší roli, než jakou hrají dnes - a mezi intelektuály bylo tehdy možné řadit i některé básníky.

Víc a víc se mi zdá, že úpadek poezie souvisí právě s úpadkem role intelektuálů v současné době. Nezažila jsem plebejštější dobu než je ta současná. "Naše" doba už není naše - patří obchodníkům a politikům, kteří nám ji ukradli.

Silene,

nejde ani tak o to, jestli by si někdo pustil Dvořákovy "fláky", jde spíše o to, jestli je nějaký dnešní hudebník nebo popový obchodník schopen uplatnit Dvořákovy melodie na trhu, obléci je do moderního hávu. Takto je nepochybně využíván třeba Bach(a taky zneužíván v reklamě) a z mnohých jeho chytlavých melodií se stávají hity znovu po několika staletích. Melodie je něco univerzálního a ti, kdož vůbec nepochopili, že jde o Bacha, jsou okouzleni a sami nevědí čím.

Ale platí to i naopak: slyšela jsem zpracování skladeb Beatles pro symfonický orchestr a znělo to přímo báječně. Ani Dvořák by se za to nemusel stydět.   ...Když jsem sledovala onen rozhor s čerstvým osmdesátníkem McCartneym, uvedl tam, že si nechal zjistit v kolika verzích existuje na internetu jeho píseň Yesterday. Vyskytuje se na netu asi ve třech tisících verzí. ...Takže takhle to vypadá, když píseň žije.

Silene,

dokončuji svou opověď na tvůj koment:

V době internetu se už možná úspěšnost vztahuje spíše ke čtenosti(resp. k počtu shlédnutí) než k jen k finančnímu zisku. Řada autorů touží vytvořit něci "virálního" a zájem publika je pro ně vše, zatímco nějaké poznámky odborné kritiky je moc nezajímají. "Virální" mohou být třeba i hrající si koťátka, ale básně?   Moc by mě zajímalo, zda vůbec existují nějací internetoví popoví básníci.

"Elita", která si sama zakládá na tom, že je "elitou" tak maximálně vytvoří nějaké to ghetto. A jak by taky ne, když ghetičtí básníci soudí, že čtenář je přímo povinnen se připovzdělat, aby vůbec pochopil  jejich křečovitě "originální" až z paty vycucaná dílka?  ...Člověk ale vůbec nemusí být kovaný v dějinách secese, aby ho okouzlil Mucha a může plakat u nějaké Dvořákovy melodie, aniž by vůbec věděl, že právě tohle složil Dvořák.

Pokud se musíme protrpět nějakou teoretickou přípravou, abychom některá dílka vůbec pochopili, pak je lepší takové výtvory raději ani nečíst.

A krajinářství, to jsem měla uvést, ano, je toho povícero. Tím samozřejmě nerozporuji ničí právo zaobírat se jinými, širšími atd. zájmy, spíš přemítám, kolik je v silách konkrétních jednotlivců vědět a znát, zda když má někdo např. úzce profilovaný typ inteligence, patří či nepatří mezi kulturní publikum, přičemž nevím, zda příslušné sousloví správně vnímám. 

Co potom habilitačních řízení se týče, možná i tam panuje nějaká ta, ehm, pragmatická praxe. Safiáne, také bych si občas představovala některé tzv. vědecko-popularizační výstupy a projekty o dost jinak, čímž nemohu říci, že by onou samotnou představou (teoreticky) zároveň byly v mém podání zaručeně uspokojivé. 

(Omlouvám se za duplicitu infinitivu nalézt v konstrukci příslušného souvětí.)

Berniniho sochu pokládám za překrásnou, ano, vrchol sochařského i kompozičního umu, nikterak mě nepohoršuje, promyšlená hra světel a stínů je fenomenální, přesto však samotné její zasazení do bezprostředního okolí, které tuto hru pomáhají zprostředkovat, je na mou maličkost paradoxně už příliš (jinak ovšem v dobovém rámci zařídit nelze, nešlo). Budu-li si moci vybrat, vždy se přikloním ke světelné hře vitrážového skla, k fiálám, flying butresses (český termín není tak půvabný). Toliko k ryze subjektivním estetickým preferencím. Na baroku si potom ponejvíce cením kružítka, když se hodně zjednoduším. 

Která paní docentka, Safiáne? Možná tvému komentáři opět nerozumím. 

S Berniniho sochou mi svého času připadla populace obeznámená sdostatek. Se samotnou sv. Terezou z Avily rovněž minimálně skrze spoustu postmodernistických aluzí anebo možná jen popkulturních odkazů. / Uvedu asi velmi hrubý a primitivní příměr, ale ve mně se třeba navzdor vzdělání s ním kříží neutuchající subjektivní fascinace, kterak mohly vznikat tak nádherné nemovité schránky na (ne)movité schránky s bizarnostmi, 

rozuměj kostely a chrámy postavené kvůli zdobným schránkám s údajnými ostatky svatých (anebo i loretám). A to přes veškeré mně dostupné znalosti reálií a plné vědomí naprosté ahistoričnosti takového náhledu. 

A stále bych dávala, i přes všechny výdobytky zmíněné civilizace, jichž si cením, přednost tomu, aby se nám zachovalo mnoho mentálních výstupů vzdělaných žen, a tedy srovnatelné penzum jako v případě toho mužského. Respektuji, že např. konkrétně v sochařských a kamenických hutích by se nalézt fyzické výstupy ve srovnatelném poměru nalézt nemohly, z fyziognomických příčin, avšak v malířství? Ve státnictví, v literatuře, v matematice, astronomii, v záznamech vynálezů, v lékařství atd.? (V lékařství: velká ortopedie asi ne, opět z uvedených fyziognomických příčin.)

Ještě v 60. letech 20. století nebyly v USA ženy na technických univerzitních směrech prakticky zastoupeny, u nás se musí tato alternativa stále propagovat, ale že by ji kdovíjak aktivně a většinově podporovalo samo státní zš a sš školství svým nastavením, tím si nejsem jista. 

A tak se zároveň omlouvám, že ačkoli jsem s tématem mystické erotiky rámcově obeznámena, ve skutečnosti mě prakticky nezajímá, je tolik pozoruhodnějších stop v dějinách i současnosti. 

Silene, v tom s tebou nesouhlasím. Platí to i pro ženské publikum nezatížené představami, o kterých píšeš.  Dokonce i pro ženy, které se za  svou nevědomost, na rozdíl od tzv. kulturního" publika, nestydí. Nejpřímější výklad je přes sochu Terezy z Avily od Berniniho.  Vadí spíš to, že se tu na odiv staví něco tak intimního jako je orgasmus. A´t ženský nebo mužský.  Ale paní docentka se kdysi nic nestyděla. Výklad zakončila slovy "jen se na ni podívejte!"

Vleklá únava ženského publika je něco jiného.

Safiáne, obávám se, že nejde nutně o pohoršení z dojmu ze samotného výkladu pojmu mystická erotika, nýbrž o setrvalou a vleklou únavu ženské části publika z tradičního postavení ženy v rámci křesťansko-judaisticko-antické civilizace.

Alenino pojetí definice talentu a měření kvality poezie její plošnou úspěšností je prostě taková Alenina zdejší popularizační hra. 

Alenakar, kdybychom měřili kvalitu poezie podle ohlasu, pak by v našich podmínkách byla nejkvalitnější poezie 50. let. Zájem se potom přelil do velkých nákladů Klubu přátel poezie. Ale už koncem 60. let konstatuje Hrubín, že pád nákladů znamená návrat do normálu. Estetika naší společnosti je tak vytříbená, že v drtivé většině neumíme pojmenovat ani základní jevy našeho kulturního dědictví. Např. výklad pojmu mystická erotika stále vzbuzuje, zejména u dámského publika, pohoršení, ačkoliv je používán nejméně 50 let a my se s jejími, hlavně výtvarnými, projevy setkáváme na každém kroku. Příčin stávajícího stavu je mnoho a mohli bychom je omílat stále dokola. Kdysi jsme spolu probírali okolnosti Nobelovy ceny pro Seiferta. Ty jsi mi nevěřila. Dovoluji si proto upozornit na Svět Tomáše Koloce v Krajských listech, konkrétně na článek Václav Havel.

Aleno, vím to, a právě proto se táži, zda je estetika společnosti natolik vytříbená, že by se analogicky úspěšně prosadili zcela od základů i dnes. Zde je základ mých pochyb. Pustil by si takřka každý největší Dvořákovy fláky?  

Silene,

dnes už bohužel z knihovny odcházím, takže ti na tvůj koment odpovím až příště.

Jen malá poznámka k těm mým oblíbencům:

Mucha se přímo pohyboval na trhu. Vytvořil styl art nouveau ne jako od reality odtržený estét ale jako grafik a průmyslový designér. Byl především autorem užitého umění. Protože částěčně těžil z japonského umění(z japonských dřevořezů), byl Japonci nadšeně přijat za svého a dokonce existuje i muchovský japonský komix. 

Dvořák uměl psát krásné melodie. Proto jeho novosvětská byl v jisté době hit. Jeho písně se hrají v kdejakém krematoriu na kdejakém pohřbu. V devatenáctém století, když ještě nebyly na trhu desky, vydělávalo se na klavírních výtazích pro lepší společnost a v těch Dvořák bodoval. Ve své době to byl vlastně "popový autor".

Aleno, já mu nebráním.

Spíš zároveň okrajem přemítám, zda by vůbec měli šanci i tví oblíbenci jako Antonín Dvořák nebo Alfons Mucha, vyrůst do dnešní doby. 

Mladí lidé si jednoduše většinově prakticky ničeho nepovšimli, neboť jim scházela reálná historická zkušenost. Byli dostatečně popem uplaceni, nyní nemíním ten hudební. A komu by se bývalo chtělo do umírání, hm? Ty největší vzory jsou historicky vlastně z většiny zásadně vyšinuté. 

Jistě, že... elitářství?... bude vždy svým způsobem sektou. Ovšem tou je většinová společnost také, jen většinovou, a tudíž rozšířenou. Ty ovšem asi narážíš na onu konkrétní produkci jednotlivých skupin kolem literárních časopisů. Těžko ti s úsudkem pomohu, ani těm nebráním v ničem, myslím si své.   

Jisté úskalí je i v snadné dostupnosti, co hudební branže se týče. Jak chceš veleúspěšně prodávat, co je v zásadě volně k dispozici? Podobně s knihami: i kdyby ses nanavázala na dotační byznys, můžeš si dnes pohodlně vydat samonákladem a svépomocí minimálně e-knihu, prostě PDF. Zádný cyklostyl, deset kopií v psacím stroji a evidence blán, nepřístupné státní tiskárny. 

Vše myslím rovná se zároveň menšímu hladu. 

Silene,

loni touto dobou jsem se tady věnovala Allenu Ginsbergovi a tedy i konci padesátých a začátku šedesátých let dvacátého století. Tehdy se jaksi lámaly epochy a mladá generace stála proti těm starším generacím v ostrém kontrastu skoro jako lidé z jiné planety. To, co byl na Západě spíše střet generací, to na Východě přerostlo v politickou revoltu a tím Východem myslím nejen Československo, ale i Sovětský svaz, kde básník Vysockij lámal rekordy v prodejnosti desek...   

Problém bude asi v tom, že dnešní mladí jsou mnohem konformnější, asi jsou se vším spokojení, nejsou to žádní revolucionáři a nemají vůbec žádnou vizi alternativní budoucnosti. Ochotně přijímají všechno, co jim zahnívající kapitalismus naservíruje. Jako by všechny boje už byly vybojovány a zbývalo nám už jen "pokorně si užívat".  Popoví obchodníci zpívají raději anglicky, aby se (čistě teoreticky) mohli prodávat i v zahraničí a jakási "progresivita" se omezuje pouze na samoúčelný styl. Žijeme v menších a menších bublinách a prodávají se "objevy" kvůli "objevům." Nahrávky mívají úspěch třeba jen proto, že jsou jiné - ne proto, že jsou dobré.  Totální slepá ulička.  Přesto si myslím, že právě a jedině pop by mohl vygenerovat nějaký kulturní obrat. Pocitářské experimenty zcela odtržené od běžné populace zůstanou pouze záležitostí ghetta. 

Zda vedu v patrnosti M. A.? Ano, vedu. 

Ad protestsongy: Možná se trochu kříží s podnikatelským jhem. Umělec, který protestuje, potřebuje alespoň minimální obživu. Kotelen citelně ubylo, že. No, a když je relativně úspěšným, koncertuje atp., tak to s protestováním zase tak přehánět nebude. Tak akorát. 

K pozadí konceptu trojího lidu: Už pravěký člověk přišel na to, že pro společenství je dělba práce přínosná, a tudíž si pilného vyřezávače venuší patřičně cenilo. Všechno by byl býval asi sám nestačil.

Marie Terezie si ráčila povšihnout hrubého zaostání své monarchie ve srovnání se světem a osvíceně usoudila, že pro ni bude vzdělání výhodným rozvojovým nástrojem. Nástrojem rozvoje potenciálu (jakkoli tehdy třebas nedostatečně efektivně organizovaným).

Ale... myslíš, že už v té době někdo přemítal nad tím, co se jednou stane, pokud bude teoreticky gramotných, ba dokonce vzdělaných lidí až příliš?  

Silene,

tentokrát se celkem ve všem shodneme.

Jsou ale i vyjímky z pravidla o neprodejnosti současné poezie. V ČR je to třeba básník a textař František Novotný, který se přecejen prodává a byl k dostání i v našem malém městečku... Jako jediný ze současných poetů byl i volně v polici. Ostatní sbírky jsem si vždy musela objednat.   Na Slovensku byla "dobře prodejná" třeba tamní skandalistka Mirka Ábelová. Četla jsem, že některé její sbírky vyšly ve velkých nákladech a byly komerčně úspěšné. Znáš ji?

Co se politiky týče, myslím, že i dnes by se uplatnily nějaké vtipné "protestsongy" . Poptávka by po nich asi i byla, ale není tu nikdo tak nadaný, aby oslovil národ. Ledaže by se zase zaktivizoval Nohavica.

Aleno, to jistě, jenomže takový model se dá přirovnat např. k obrázku dobrotivce, který má sdostatek lobbistických vlivů a krytí k dispozici, aby si mohl dovolit dávat svůj plat na charitu. Celkový trend je rozhodně úpadkový, neboť umělecké psané slovo jednoduše dávno nemá tu eventuálně zužitkovatelnou moc. Natož v podobě poezie, leč to se točíme v kruhu, začínaly jsme tuším u příslušného konstatování. 

Hrají mi v hlavě slova jednoho z již zesnulých básníků, ale psát je sem nebudu. Nebyla rozohněná, byla spíš... přemítavá. A tak tě možná napadne, kdo je mohl říci.  

Dále jistá souvislost s tvou teorií o trojím lidu. 

Silene,

když jsme se kdysi dávno učili ve škole o masové kultuře, nechápala jsem dost přesně, co tento produkt kapitalistické kulturní politiky obnáší. Dnes si stačí pustit televizi a musím dávat den co den svým dávným vyučujícím za pravdu, že takto vypadá totální kulturní úpadek v praxi.

Naopak ale nemohu souhlasit s tím, že by se stát vzdal péče o "vyšší kulturní hodnoty". Vždyť bez státních dotací by neexistoval ani časopis Tvar ani řada sbírek naší básnické "elity". Část naší kultury přežívá jen díky státním dotacím a to je především případ současné poezie. Bez takových nebo onakých dotací by současná poezie v tištěné formě neexistovala.

Ahoj Sluko, nedostala jsem avízo, tak to čtu až teď a děkuji za vysvětlení. Tu básničku jsem mezi tvými díly nenašla, tak když už ji zmiňuješ, ráda bych si ji také přečetla. Šlo by ji poslat alespoň poštou, pokud ji nechceš zveřejňovat? Já bohužel o Sluce zatím žádnou nemám, i když je to můj oblíbený opeřenec, který mě chodí zdravit každý večer, když venčím psa a nebo když sedíme venku u ohně a stmívá se a ona (možná to bude spíš on) proletuje nad našimi hlavami, jako by nás přepočítávala a pokaždé nás pozdraví tím svým osobitým hlasem :0)

Aleno, jednalo se o zcela standardní verbální projevy jednoho z Kamamurových alterů vůči mému nicku, obvykle je sem tam používají takřka všechny jeho altery. Že ovšem pak není jasné, co je zač, a že zůstanou reakce ostatních uživatelů kontextově vyšinuté, je na obdobném promazu asi tím nejvíc diskutabilním efektem. Zásah přímo do příspěvků se zde technicky neprovádí. 

Tu se nemaže automaticky, jedná se o dobrovolnický přístup, musíš si zažádat a i tak s.r.o. Prostě musí mít admin čas a příslušně se rozhodnout. Nežádala jsem si.  

Tázala ses na kulturní povědomí. Není dlouhodobým cílem politického primitivismu dbát na nějaké vyšší hodnoty. Dlouhodobým cílem je spíše snížení celkové úrovně vzdělanosti. V pop music se naopak hodí vyprodukovat hvězd dost, vyplatí se to jednak finančně, jednak odvěký princip: chléb a hry. 

Silene,

rozhodně mazal nějaký ten admin. Dostala jsem totiž avíza od Odpoutaného Prométhea ze dne 16.6., ale žádné jeho komenty se pod touto básničkou neobjevily. Nevím, co rozpoutalo onen konflikt, do kterého se tak vehementně zapojily Luzz a sluka. Bylo to asi něco velmi "výživného".  Divím se, protože ke mně se Próma zatím choval vždy slušně.

Dostala jsem jiné, velmi vulgární komenty a nesmazal je nikdo...

Sluko, můžeš to vysvětlit i mě? Této diskuse jsem se zatím neúčastnila, tak bych ráda věděla, jak jsem se dostala do tvého komentáře, a jak to souvisí s „influencerstvím“? Musela jsem si vygůglit, co to znamená a zdá se mi, že do to ho nějak nezapadám, když jediná sociální síť na které se vyskytuji je Písmák... (navíc teprve krátce).

Kamamurovy komentáře jsou odmazány na vyšší ze způsobů technických možností, pokud by tě zajímaly, věz, že nestály za řeč. 

Aleno,

počtu si a vrátím se k případné diskusi.

Ad smazané komentáře: nalezneš je, pokud si v záhlaví diskuse pod dílem rozklikneš aktivní link Smazané. Nalezení takových začerveněných komentářů svědčí o zásahu buď samotného autora komentáře (do 15 minut od původního vložení, což např. já zároveň takřka automaticky hlásím u komentáře nově vkládaného, opravného, že se jednalo o technickou editaci textu, a to právě pro jasnost příslušné motivace),

nebo o zásahu autora publikovaného díla, který má k průmazu diskuse pod svým kouskem časově neomezené oprávnění;

no anebo a v neposlední řadě o obligátně diskutabilním zásahu některého z adminských účtů s nižším rozsahem oprávnění.

Závěr: nemazala-lis ty, mazal Admin G, jak se dalo, ehm, poměrně očekávat.

Vyšší typ administrátorských práv odstraňuje text v současnosti již beze stop k dohledání řadovým uživatelem bez specifických technických schopností;

kdysi v napínavé písmácké historii se tyto ukládaly do jistého velmi... zábavného a výživného vlákna.

Juliáne,

já jsem ti ale na tvůj dotaz odpověděla. Nejvíce mě ovlivnily překlady Josefa Hory v knížce Jesenin a Pasternak, kterou lze najít i na netu.

Ty myslíš, že je lepší psát raději pro pár modernistických redaktůrků než pro široké publikum? To, o co nemá ono široké publikum zájem, to nikdo nekupuje, nikdo nečte. Končí to na zaprášené polici v archivu.

sluko,

nevím, na co reaguješ, protože Kamamurovy a Prométheovy komenty pod touhle básničkou zmizely. Můžeš mi vysvětli, o co jde?

Sil,

tentokrát jsem já nic nevymazala. Někdo vymazal i Kamamurovy komenty, o kterých se tady bavíte. Já jsem žádné jeho komenty nečetla.

Silene,

jistěže dnes poezie samotná nemůže změnit své extrémně neblahé postavení v rámci kultury jako celku. Musela by se do toho zapojit nějaká ta "kulturní politika", která by například poezii vrátila do nejsledovanějších sdělovacích prostředků. Jestli by to ale pomohlo, to nevím. Každopádně nemám dojem, že by dnes existoval v nějakém významném státě nějaká kulturní revoluce, která směřovala k novému umění pro lidi a ne jenom pro kritiky. A když neexistují novátoři a rebelové, kultura, a poezie obzváště, poněkud zahnívají.

Silene,

sobotní večer jsem "strávila" na Čt art, protože 18.6. měl osmdesát Paul McCarteney a tato televize tomu věnovala dva dlouhé pořady. McCartney je právětak textař jako skladatel a hudebník, takže mi jeho názory připadají velmi důležité a směrodatné.

Beatles (původně The Siver Beatles) začínali jako velmi rebelská skupina na počátku šedesátých let. V pořadu dokonce zaznělo hodnocení, že byli první punkovou skupinou. Jakousi širší známost mezi fanoušky získali až po návratu z angažmá v Hamburgu, kdy se z legrace prezentovali jako německá kapela, chodili oblečení velmi ošuntěle, vystupovali v odřených kožených bundách a zvlášť Lennon se činil jako skandalista. Vystupovali v malých klubech a chodilo na ně mladé, rebelské publikum, prezentovali se jako taneční kapela. Teprve když se jich ujal manažer Brian Epstein, postupně se změnili v onu skupinu, jakou známe. Epstein je nechal ostříhat, koupil jim obleky a kravaty, ale trvalo mu velmi dlouho, než přesvědčil gramofonové firmy, aby začaly vydávat jejich desky. Z nepřijatelných rebelů se stali rebelové přijatelní a romantici, což bylo jádrem jejich úspěchu.  Kdyby se ale mládež na počátku šedesátých let nechtěla odříznout od generace svých otců, kdyby předem neexistoval hlad po nějakých ikonických skupinách, nemohli by se Beatles takovou ikonickou skupinou stát...

Jenže dnešní mladá generace se rozpadla do bublin stejně jako celá společnost a každá z těch bublin má své malé (tak trochu)ikonické skupinky. Nějaké mezigenerační pnutí jako na konci padesátých a na začátku šedesátých let nikde nevidím. A to popová hudba aspoň stále existuje. Myslím, že něco jako "popová poezie" definitivně zaniklo na konci sedmdesátých let, protože tak nějak "není zájem"   

Kama, tvoj zadok musí celkom žiarliť na všetok ten odpad, ktorý vychádza z tvojich úst...sila teda 

Co konkrétně ti na mém příspěvku s datací 16.06.2022 10:59:23  vadilo, Aleno, žes musela mou další reakci včetně své s datací 16.06.2022 11:17:43 vytrhnout z kontextu promazáním? 

kamamuro, tebe dionýsos taky zřejmě postihl kletbou vyschlé... nevimčeho - protože nejen, že neumíš psát, ale ani v tom žvanění nejsi tak dobrý, jak se domníváš.

koneckonců, proč nevysmahneš ty, když tě tu inteligentní projevy některých uživatelů tak urážejí?

Poezie přežívající v písňových textech je fajn, osobně jí fandím, leč vnímám její roli jako udržující a nikoli vrcholnou. Zaslouží si uznání svou schopností se obživit atp. 

Ad publikum zaměřené čistě na poezii: kdoví, zda kdy bylo. Poezie jako součást náboženství, zpěvů, her, zábav, propagandy, však víš. Co je to čistě na poezii?

Pouliční papírová poezie: zastává přibližně obdobnou roli jako ta písňová, jen zdaleka ne tak atraktivní výsledným rozsahem a formou okamžitého účinku. 

Aleno, i když se třeba názorově rozcházíme, jistě ani ve výtvarném umění nepokládáš za vrcholná díla ta nejlíbivější v rámci většiny. Potud k poezii v idealistickém pojetí coby k uměleckému oboru. 

Aktivní poptávky je jistě méně než nabídky. Nabídka potom všelijaká, čemuž tak pravděpodobně opět bylo odjakživa, neboť stále odráží zase a zase složení společnosti a nic jiného. 

Východisko? Velmi riskantní. Přeskočit zformované neústupné zastánce přílišné jednoduchosti a pokoušet se o odchov publika i tvůrců zcela nových, kteří to ovšem opravdu nebudou mít ve společnosti, která se svým konáním vysmívá svým vlastním základům už příliš, dvakrát snadné.

Sil,

já si vážím konstruktivní kritiky a vždy ji beru v úvahu. Když se ale sama sebe ptám, jak bych si pro vlastní potřebu definovala skutečný talent, vždy se dostanu ke vztahu autor - publikum a vztah autor - literární kritika mi nepřipadá až tak podstatný. Opravdový talent má jen ten, kdo dokáže oslovit a zaujmout opakovaně poměrně široké publikum. Otázkou ovšem je, kde je ono publiku, které se dá oslovit? Jsou to pořád ještě čtenáři  skromného zbytku literárních časopisů, které ještě nezkrachovaly a nebo jde o publikum na literárních serverech? - Sázím na internetové publikum, ale musím se opakovaně ptát: mají ti lidé skuečně nějaké hluboké literární potřeby, nebo spíš chtějí být součástí vlídného kolektivu a číst básně kamarádů a kamarádek?

Často mám taky dojem, že je tu víc autorů než čtenářů. Mnozí, možná většina lidí zde, chtějí jen prezentovat svá vlastní dílka a básničky jiných je ani moc nezajímají.  ...Kde tedy je ono reprezentativní a směrodatné publikum?

Ad 35 let: Aleno, snad i proto, že nepokládáš-li za nový směr zjednodušení, jisté riziko vyčerpaných možností v rámci jazykového i mentálního systému by tu bylo. Dokonce bych nezodpovědně odtušila, že nejde o riziko, leč o skutečnost. 

Svou roli hraje i ústup zájmu o literaturu (nahrazeno audiovizuálními formami umělecké prezentace), způsoby nakládání s hovorovou a spisovnou podobou jazyka etc. 

Safiáne, ad mimo: vzájemně se nevylučuje.

Ad důvěryhodná kritika a péče: Mně skoro připadá, že ona totiž schází i péče o talentované předchůdce, viz knihovní standardy v širších souvislostech; tak jestli i v tom by nemohl být zakopaný pes. Poslední záchvěvy intenzivnějšího zájmu bych kladla k ročníku Petra Borkovce, leč jistě máš lepší přehled. Děkuji za připomenutí Mikuláška, přišel k duhu. Svého času mě zaujal názor o vyložené škodlivosti kritiky, která brání šanci díla coby komerčního produktu na případný úspěch. O malosti a jakýchsi lobbistických zájmových spolcích v rámci literární/ch komunit/y se mi snad ani spekulovat nechce. Zda schází i určitá míra pokory?     

Za důvěryhodnou kritiku pokládám především kritiku konstruktivní. Na poli literární vědy subjektivně spatřuji největší přínos k oporám takové kritiky (zejména u vázaného verše) v hlediscích dle formalistických a strukturalistických přístupů. 

(Odepisuji v rychlosti, za případné ne zcela přiléhající termíny se předem omlouvám.)  

Silene,

moc děkuji za ten odkaz. Je to sice velmi pomalé, ale dostala jsem se tam. Jen kdybych měla na takové věci čas... Musela jsem se vrátit zpět na Písmák. Čeká mě tu sposta nepřečtených dílek. Příliš mnoho diskutuji.

Silene,

jako jakási politická satira by se dala označit Vieweghova "Báječná léta s Klausem". Četla jsem z toho jen úryvky zveřejněné na internetu, ale soudím, že tento žánr pan spisovatel nezvládl. Při líčení éry komunismu byl daleko úspěšnější, v čemž asi hrál roli sentiment a nostalgie po zašlých časech.

O T.G.M. nemám žádné velké iluze. Byl to autoritativní do sebe zahleděný narcista. Je ale fakt, že prvorepublikové mýty, které pomáhal vytvářet, v jeho době fungovaly. ...V jeho době, zvláště ke konci jeho života byla ovšem celá Evropaa plná autoritářských vůdců, kteří chodili v uniformě, takže se z tohoto "trendu" nijak nevymykal.   A pokud to byl opravdu levoboček Franze Josefa, tak chování mocnáře zdědil po tatínkovi.

Ptala ses, jak by měl být starý onen průkopník nové poezie, který by pro ni opět získal čtenáře...  Myslím, že už nejsme v devatenáctém století, aby se do čela nějakého nového literárního směru mohli postavit dvacátníci jako Mácha nebo Lermontov.  Myslím, že seriózní novátor by dnes musel mít minimállně 35 let. 

Aleno, vím. 

Pustí tě tam tvůj přístup?

https://www.culture.ru/literature/poems/author-marina-cvetaeva

Slilene,

Holan, Červenka i Cvetajevová mohou být jistě vzorovými osobnostmi z toho hlediska, že si stáli za svým a žili v souladu se svým svědomím. Ale pokud by básník nebo spisovatel měl skutečně ovlivňovat velkou část národa, tak jako třeba Čapek, musel by být schopen také velkou část národa oslovit, tak jako své čtenáře uměl oslovit K.Č. Červenka byl za minulého režimu prakticky neznámý literární vědec, Holan byl sice známou osobností, ale většina jeho sbírek byla pro běžného čtenáře nesrozumitelná, těžko mohl oslovovat davy. Cvetajevová, která od roku 1922 žila v Československu, byla ve své době prakticky neznámou autorkou a stala se populární osobností až mnoho let po své  smrti.

...Já jsem se původně v červnu chtěla zabývat právě Cvetajevovou, ale jak jsem psala Safiánovi, její sbírky byly z knihovny vyřazeny, "protože je nikdo nečetl a není místo ve skladu". (Vyřazen byl třeba taky Václav Hrabě, toho jsem si vzala z "bazaru" já a většina Holanových sbírek.) 

Silene, zapomněl jsem na avi.

Silene. Na takovou vzdělaneckou jemnůstku by dnes nikdo nepřišel. Ale i ve své době by Orten, a mnozí jiní, zůstal nepovšimnut, kdyby na něj neupozornila důvěryhodná kritika.  Ta dnes chybí. Rovněž tak péče uznávanách předchůdců o talentované nástupce. Pěkně v tomto smyslu vzpomíná jeden známý básník poslední třetiny minulého století na Mikuláška. Navíc je tu velká protichůdná roztříštěnost. A z 99, 99 % hedonistické obecenstvo, které strká hlavu do písku. Tvá poznámka mě pobavila. Kdybych už trošku nerozeznával tvůj humor, myslel bych si, že jsi mimoň.

Dost možná i proto, že co napsal, již před ním napsal Orten. 

Básník se dnes nemůže pozvednout ani do startovní roviny. Utlučou ho vlastní čtenáři. Ani Orten by dnes neuspěl.

Opět již minulost, ale osobnost v kombinaci přímo politik a básník jsme zmiňovaly my dvě zrovna nedávno. Miroslav Válek. U nás to máme spisovatel a politik, a tedy Václav Havel. A teď, do jaké míry co k čemu je a bylo. 

Třebas k TGM lze jistě mít výhrady a není třeba si nalhávat, že se mnohdy zcela pragmaticky nezachoval jako demokrat, leč jako mocnář. A takto můžeš, jak dobře víš, postupovat napříč historií zcela kamkoli. 

Máš třeba z dnešní politické scény nějaký příklad politika, kterého bys měla za... aspoň trochu použitelného k debatám na intelektuální úrovni?

Viewegh byl především úspěšným a produktivním, to mu nelze upřít. Potom mu do situace vstoupila zdravotní příhoda. O Hartla jsem se zajímala jen krátce, míjím se s jeho tvorbou.   

Aleno, že se ještě vracím do minulosti, sama přece víš, že sejde také na konkrétních podmínkách příslušného svědomí. Za sebe bych zmínila Vladimíra Holana, Miroslava Červenku a Marinu Cvetajevu. 

Přesně tak! Z přítele politiků by se klidně mohl stát i nepřítel politiků, hlavně by to musel být někdo, koho by politici vůbec brali na vědomí. Já myslím, že politikové(od pana prezidenta dolů) dnes berou na vědomí pouze některé novináře. Básníky ani spisovatele rozhodně ne. Když ale na chvíli zapomeneme na básníky, ze dvou nejúspěšnějších současných literátů(Viewegh, Hartl) se politikou zabýval pouze Viewegh a nijak v tomto smyslu neuspěl.  Spisovatel, který by měl být svědomím národa by musel být přecejen asi spíš filozof než bavič a verbální eskamotér.  Ale může vůbec dnes existovat literatura která je zároveň čtivá a filozoficky hluboká?   ...Já o současných prozaicích nemám žádný přehled a tak je možné, že někdo takový třeba existuje. V případě básníků to prakticky vylučuji.

Osobně bych teoreticky čekala velké poetické vzepětí v duchu tebou zmiňovaných ideálů, ovšem pokud již vůbec, využívají se dnes jiné komunikační formy. Poezie ne. Nakonec mám skoro pocit, že jediný, kdo vůbec něco nesouhlasného s běsněním politické garnitury napsal, byl Marek Řezanka, plus třeba já, která se za veřejného básníka nepokládám. Tak co to je? (Prosím tě, ber s nadsázkou.)

Tím zároveň nemohu říci, že zvládám mít komplexní přehled. 

Neumírej. Jinak státní školství je většinově především loajální, a tuším, že vždy bylo. (Ne každý je Bedřich Hrozný, což třeba i tak historicky prověřit, no a neznamená to zároveň Bedřich Neomylný. Lze přirovnat snad ke každému z básníků.) Ke kombinaci básník a svědomí národa potřebuješ především osobnost. Můžeme se názorově rozcházet, ale dnes prostě více lidí cosi okrajově píše jako svou uměleckou tvorbu (s níž nevím, kterak to kdo myslí), neboť může, plus co jim čas dovolí; tím pádem vzniká zřejmě dojem kdovíjaké básnické líhně. Kombinace básník, spisovatel, novinář, osobní přítel politiků myslíš třeba? V případě Karla Čapka?  

Sil,

budu tu zase zítra, jestli do rána neumřu.

Alenko, též byl hudebník. Dočtu tě později, ok? 

ALFONSI,

k čemu by vlastně byl Písmák bez diskuse?  Bylo by skvělé, kdyby té diskuse bylo ještě třikrát tolik.

Silene,

Orten se učil jistě i ve škole psát vázané verše, ale už jako mladíček zapadl mezi předválečnou básnickou elitu a učil se od ní. Pokud si dobře vzpomínám, byl jeho otcovským přítelem hlavně František Halas, tedy v té době velký modernista.  Za první republiky byl ovšem každý skutečný básník veřejná osobnost, vyjadřoval se k politice, k historii atp., mnozí literáti (na prvním místě asi Karel Čapek) se skutečně cítili být "svědomím národa". Dnes neznám žádného básníka, který by byl veřejně známou osobností, jejíž názor by někoho zajímal. Kam se to všechno ztratilo? Veřejnost vnímá dnešní básníky jen jako kavárenské povaleče, kteří si na autorských čteních vyměňují své nepodstatné a nesrozumitelné pocity.

Aleno, myslíš, že Orten se naučil ve škole? Možná jde spíše o hodnoty jedince, skupiny i celkové hodnoty společnosti, ale i tak minoritní. O nákladech sbírek současníků přece víš. Dnes není básník povoláním, ne že by tomu tak kdy bylo v každém z případů. Každopádně čím více máš na časové ose libovolných básníků spolu s možností četby v originálním jazykce, tím více se může popularita kohokoli tříštit.

Víc se mi asi nechce stále dokola.     

Silene,

já neznám úroveň výuky literatury na současných středních školách, ale logicky předpokládám, že ve škole asi nebude kladen důraz na teorii vázaného verše.  Asi je to škoda, protože poezie přežívá v popových a folkových textech a ty ve vázaném verši jsou. Třeba Nohavica se pokládá za zpívajícíhoo básníka a ačkoli je už docela stár, je zajisté populárnější než třeba egil nebo Zbora.   Ale myslím, že současná mladá generace sahá i po letitém folku. Občas mrknu na Óčku a všimla jsem si obrody hitu Jana Nedvěda "Podvod", což sice není tak kvalitní poezie jako Nohavica, ale je to též již jakási "klasika". - A - některým mladým se to líbí. A to je první krok k tomu, aby začali tvořit podobně.

Aleno, mně jde primárně o něco jiného. A sice o úroveň dovedností v příslušné věkové hladině. O formu na ústupu atp., což má jiná zdůvodnění než oficiálně udělované ceny/ocenění; Ortenku jsem použila za příměr pro její veřejnou viditelnost, jakkoli se nejednalo o příměr zcela vhodný. 

Silene, Safiáne,

myslím, že udílení jakýchkoli cen a skutečný úspěch u čtenářů nespojuje žádná souvislost. Literární ceny včetně té Ortenovy pro mladé básníky zase udělují jen a pouze "intoši" z básnického ghetta. Z Radka Malého jsem toho četla docela dost a rozhodně si nemyslím, že by to byl nějaký literární velikán.

K úspěšnému básníkovi z mladé generace (= do třiceti let) by museli mít čtenáři podobně pozitivní vztah jako měli kdysi ke Hrubínovi, Seifertovi, Nezvalovi nebo aspoň jako v sedmdesátých letech k Miroslavu Florianovi.Těchto básníku bylo kdysi všude plno - od knihkupectví přes televizi po kdejaké noviny...   Kdyby nebylo internetu, současná poezie by byla naprosto neviditelná.  K čemu vlastně vydávat sbírky, které jsou v obchodech jen v Praze a v Brně? 

Safiáne,

Jesenin sám opakovaně uváděl Puškina jako svůj vzor, o čemž svědčí například báseň "Puškinovi" z roku 1924.  V básni "Bezdomová Rus" mluví o bezprizorních dětech, které by měly být vychovávány prostřednictvím děl ruských "velikánů" - básníků.  - Jak naivní představa patřící spíše do 19. století!! - Básníky "velikány"  podle něj :

"Jsou Puškin,

Lermontov,

Kolcov

i Někrasov.

Já taky..."      Jak neskromné, ale patrně pravdivé!

Puškin je ovšem poměrně střízlivý romantický realista, nebo realistický romantik, zatímco Jesenin je velmi emocionální autor často téměř lidových "písní". Podle mého subjektivního názoru byl inspirován spíše folklorem než aristokratickými ruskými klasiky. Ve srovnání s ním je třeba Alexandr Blok daleko odvážnější modernista, který, i když využívá také lidový jazyk (viz poéma "Dvanáct"), píše spíš pro intelektuály než pro lidové čtenáře.

Za báseň Tip.

A jinak někteří se pěkně odkopali a za to velké díky osvětové pracovnici.    

My, dnešní básníci, se těm starším díváme na záda z velmi uctivé vzdálenosti.

Chybí tu poznámka, při malých nákladech je samozřejmé, kniha by ani všude být nemohla. Zbavují-li se ale knihovny pokladů, které už vlastní, z vnějšího pohledu na kroucení hlavou dojde. Jako jedinec se ráda napakuji, prostorovým limitům rozumím, nu... přesto.

Obecně ještě: nabídku konkrétních knihoven lze nahlížet přes internetový katalog dané pobočky. Jistě, že mladí lidé s nimi umějí zacházet, čím se motivují k četbě a hledání, je asi individuální. 

(správka interpunkce)

Safiáne, nevím přesně, kterak to myslíš, a tak si vztáhnu na sebe. Typ poezie, který poptávám třeba já, se na autorská čtení asi příliš nehodí. Ze všech záznamů, co jsem kdy měla k dispozici, vzešlo pro mě jako dostatečně pozoruhodné sem tam něco, ale nikdy jsem od autorů nenašla žádnou rozsáhlejší práci, kde by ještě více rozvíjeli, nač mě ukázkou své tvorby navnadili a čím by přesáhli mé klasické či starší oblíbence. Popravdě netuším, zda je to vůbec možné. Proto jsem přestala autorská čtení tak pečlivě sledovat, neboť tolik času zase nemám. Může se tedy stát, že někomu křivdím. Rozhodně poptávám sofistikovanější formy vázaného verše. Vše přikládám i ústupu uměleckého vyjádření právě "pouhým vázaným" veršem, nikoli multimedialitou, veršem volným a kratšími útvary vázaného verše. Tam se nalezne, ovšem vše spíše čtyřicátníci, o čem mám patrnost. Mladší znáš nějaké? Ráda se podívám po jejich tvorbě.    

Mladé básníky je stále možné, i když málo, potkat na čteních. Na vyhlášení Mobelovky jsem snad nikdy žádného neviděl. Já ovšem často vynechávám.Z knihovní praxe je vidět, že zapálení servroví ctitelé poezie se spokojí tím, co najdou na obrazovce.

Osobně jsem totiž ohledně stavu poetické kondice mladých generací (pravda, neurčitý termín, na což zároveň upozorňuji svým dotazem) poměrně skeptická. Knihovnickou praxi, kterou tu Alena zmiňuje, mohu potvrdit. Dostat se ke kanonické literatuře, či dokonce poezii v širší nabídce překladů formou veřejné služby je takřka nadlidským úkolem. Budu-li chtít novou pěknou laminovanou obálku čehokoli, šanci mám mnohem vyšší a vcelku komfortní. Knihovny mají za program ponejvíce vyhovět poptávce, překvapivě, zejména většinové veřejnosti.  

Safiáne, jedná se svým způsobem o zřetelnou statistickou ukázku. O nic víc. Můžeš klidně vzít v potaz i Mobelovu. Věkový rozsah bys mi, prosím, zodpověděl?  

Proboha, co může dát nějaká cena? O tom já nemluvím.

Už dala Ortenova cena aspoň jednoho druhého Ortena? Řekněme Radka Malého, dál? Úplný přehled nemám, básníků je mnoho. Mladá generace se počítá přibližně v jakém věkovém rozmezí? 

Alenakar (s ohledem na sortiment vaší knihovny) - Mám výbor z Jesenina vydaný v Klubu přátel poezie. Tam je Jeseninův citát, že z ruských básníků  vycházel z Puškina jen (zčásti) Lermontov. Jinak nikdo (ani Jesenin sám). Současně se tam praví, že i k pouhému pochopení, jak Puškin zacházel s jazykem, je třeba nadání. Ono brouzdání je pro Jesenina typické. Brouzdá se březinou atd. Jesenin byl ve své době konzervativním básníkem. A právě to ho vyneslo do čela popularity.

Tvoje zmínka o mladé generaci mě potěšila. Ta možná obnoví poezii. Náznaky jsou velmi slibné. Chybí tu ovšem platforma, která by včas na ni, a hlavně na směry, které přináší, účinně ukázala.  

Umělče,

ta S.J. básnička o brouzdání v zarudlých keřích je notoricky známá. Nejspíš ti v překladu vadí slovo "brouzdat se"... Neznám ruský originál, ale představuji si ruský les a podzimní borůvky nebo brusinky. Ty mohou mít na podzim červené listy a jsou nízké...

Johanne Wolfgangu,

díky za chválu... Nezhudebňuješ? Mám tady docela dost textíků. Ale nejsou , bohužel, v italštině.

Rhodesie,

jako nejlepší Jeseninovo dílo bývá hodnocena Anna Sněgina. Nevím, do jaké míry je ta kniha doopravdy autobiografická, ale přecejen se zdá, že S.J. na někom záleželo - na Anně. Ale ani v té veršované povídce se moc statečně nechoval. Nebojoval o ni.

Všude samé bažiny... To abych si sehnala rybářské gumáky až po bradu. 

Dost možná, že dopadneme jako Jiřina Švorcová ve filmu Král Šumavy.

Safiáne,

život není tak jednoduchý, jak se ti jeví z Prahy. Čtu výbor Zdenky Bergerové z Jeseninových básní "Nebudu si lhát" prostě proto, že v naší knihovně jsou od Jesenina pouze dvě knihy - tato a pak ještě Anna Sněgina v Horově překladu z roku 1927. A to je všechno. Původně jsem se chtěla zabývat v červnu Marinou Cvetajevovou, ale tu vyřadili úplně. Není tu od ní ani o ní už žádná kniha. To je realita. Nakupují se nové knihy, ty staré, které nikdo nečte, se vyřazují. Kdybych se k takovým věcem vůbec chtěla dostat, musela bych jet do vědecké knihovny v krajském městě.

A současná poezie v naší knihovně není vůbec. O tom jsme se už bavili. Člověk by si ji musel kupovat, nebo si ji objednávat na dlouhé lokte ve vk, aby pak zjistil, že mu to vůbec nestálo za to.   ...A paak že poezie není v krizi? Je v té nejhorší krizi, v jaké kdy byla.

Písmák je bažina, vedená gorou. Proč o něčem takovém vůbec přemýšlíš

Norsko,

kdo je tady pro Písmák? Tak bych to neformulovala. Ptala bych se: jaký způsob psaní a jaké náměty jsou na Písmáku nejúspěšnější. 

...Pobavilo mě, že někteří lidé označují sami sebe za "nejšikovnější". Takže se podívej, kdo je "nejšikovnější", co se tipů a čtenosti týče a uvidíš, co je vhodné pro Písmák.   

Milá Um, na co si to zase hraješ ? Mám tě rád, ale svůj názor jsem ti už několikrát řekl

Bukowským se tu zabývala jistá zapomenutá autorka Umbratica v září 2020. U některých čtenářů to vzbudilo překvapení a zájem, jiní jí spílali: to přece nejsi ty, na co si to tady hraješ?  Zvláštní, že tolik lidí ví, co jsem já a co nejsem já, když ani já sama to nevím.

Kdo je tady pro Písmák ? Ten je tu pro nás, ne ? Je třeba ho přerůst, jako břečťan přerůstá zdi

Některý povídky jsem přečetl v různých knihách asi desetkrát a některé básně umím zpaměti

A proč jsi se mnou nebavil, když jsem se jím zabývala?   Já rozlišuji mezi mladým Bukowským a starým Bukowským. Mladého nesnáším, starý mi připadá zajímavý. Ale jeho poetika není nic pro Písmák.

Opět máš pravdu. Můj prapor drží Bukowski

Od toho jsem tady, abych poučovala. Ty patrně všechno víš a všechno znáš, tak poučovat nepotřebuješ. Někomu stačí, co má v hlavě a víc tam toho mít ani nechce.

Zase poučuješ. Ta otázka byla řečnická. Kristova noho

Předpona "pseudo" znamená lživý, klamný nepravý.

Pokud někoho označuji za "pseudomodernistu", pak tím míním autora, který se spíše adaptuje na módní trendy, přizpůsobuje se své době, píše prostě tak, jak "se" v jeho době obvykle píše a to bez pochopení hlubších souvislostí.

Ok

Ten covid sis mohl nechat od cesty...

Myslím, že nemá smysl bavit se pořád dokola o ničem. Ty mi dáš občas tip jen za básničky, které se tváří jako současné. Takže případně čti jen moje volné verše, až se k nim zase jednou vrátím. Teď jsem jen pseudoklasik.

Nikomu svou "pseudoklasiku" nenutím, ale od nikoho si nenechám vnucovat současný "progres".

Ano. To je ten věk, kdy mladý člověk saje z knih vědění o světě kolem

Co to je pseudo ? Nějaké divné sprosté slovo

Tomečka jsem četla asi ve čtrnácti. Adekvátní četba pro tento věk. Proč ne?

Mmch, pokud já jsem pseudo modernista, tak ty jsi pseudo klasik

Tleskám!   Ale já se tady zabývám výhradně poezií s ohledem na to, že někteří nováčci tady uvádějí básníky z "bažin minulosti" dokonce jako svůj vzor a to včetně Jsesenina. Že by tu někdo uváděl jako svůj vzor nějakého současného českého básníka, třeba egila, to jsem naposled zažila asi tak před osmi lety. Proto soudím, že "bažiny minulosti" jsou pořád životaschopnější než současné básnické ghetto.

Co ti je ? Kovid ?

Pak mě nadchnul Tomeček a jeho lipani

Čekám tady na Písmáku na skutečného básníka. Než se objeví, budu se zabývat skutečnou poezií, které pseudomodernisté jako ty říkají "bažiny minulosti".  A ty jsi ten úplně poslední, kdo by tady měl doporučovat, co mám dělat.

Nečetl jsi mě několik měsíců, takže bude nejlepší, když mě budeš ignorovat i nadále. Ty nestojíš o mé poučování a já nestojím o tvé.

Mluvila jsi o ruské klasice. Zkoušel jsem i Turgeněva

A přečetl jsi i jeho dopisy?  Taky jsem přečetla celého Dostojevského. Kdysi to byl můj nejoblíbenější spisovatel. Ale co to má společného s Jeseninem? Jesenin byl básník a navazoval jen na básníky. Na Puškina, Lermontova, Kolcova a další. Pokud ve svých básních zmiňuje nějakého spisovatele jako inspirační zdroj, je to zejména Charles Dickens a jeho Oliver Twist.

Je mi to jedno. Proč mě poučuješ ? Napiš něco smysluplného a nebabrej se v bažinách minulosti

A nebo jsi k ní nikdy nedorostl?

A ty myslíš, že Jesenin psal jen přírodní lyriku?  Psal ji pouze v raném mládí. Ke konci života byl síše autor "angažované poezie" - komentoval politické poměry v Rusku po revoluci. Jeho vrcholné dílo Anna Sněgina zobrazuje na pozadí milostného příběhu skutečné poměry na vesnici po roce 1917. Svým způsobem je to dosti hororová četba. ...Představa, že Jesenin byl jen přírodní lyrik je klišé velmi vzdálené od skutečnosti. 

Hele, přečetl jsem celýho Dostojevskýho. Stačí ?

Norsko,

tebe k ruské klasice určitě nepřitáhnu. Někoho jiného třeba ano.

Ostatně, z přírodní lyriky jsem už dávno vyrostl

Máš pravdu

Nic nemá bejt. Potvrzuje se mi, že role literárně osvětové pracovnice je pro mne tady na Písmáku ta nejvhodnější. Když přivedu dva, tři lidi k četbě skutečné poezie, třeba Jesenina, bude to mnohem cennější, než když tady budu obtěžovat vlastními, nepovedenými, "originálními" výtvory.

Nikdy jsem netvrdil, že jsem jeho čtenář. Co má bejt

Norsko,

"široká duše", která kašlala na svoje vlastní děti a která se nakonec oběsila na kravatě... Co taky čekat jiného od notorického alkoholika?

Vidím že neznáš ani jednu Jeseninovu báseň. Znáš jen polopravdivé mýty o něm... Ostatně - představa většiny lidí o světové literatuře je naprosto mlhavá a nepodložená vlastní četbou, natožpak nějakými úvahami o přečtených dílech.

Umělěc - na zarudlých keřích není nic absutdního. Třeba svidy, vrby.

"Nebudu v zarudlých keřích se brouzdati" - tento Jeseninův verš je tak absurdní, že si jej pamatuji od svých 12 let, kdy jsem jej četl v jedné povídce v časopisu Pionýrská stezka. Byl to milostný příběh 14letých, kde on byl závodník na kole a ona se zajímala o umění. Nezapomenutelné.

Paráda. Nejvíc se mi líbí závěr. TIP.

Alenakar, Jesenina překládal Emanuel Frynta. Také Zábrana, Marčanová a řada dalších.  Byl tu ale přístupný i v originále. Ten špalíček byl tlustý možná 8 cm.  Proč tedy čteš Bergerovou?

Byl poetickej, chlastal a měl francouzsku. Široká ruská duše

V čem spočívaly jeho grády? Můžeš mi uvést nějakou jeho báseň, která tě ohromila a uhranula?

Já sama sebe bytostně nesnáším a ještě abych o sobě psala a "házela svými kamínky"?  Brrr!  Raději tady funguji jako literárně osvětová pracovnice.

A navíc: ani omylem se nepokouším psát jako Jesenin. Už jsi někdy četl nějaký jeho anglický sonet?  Jediná moje básnička, která se ti líbila minulý měsíc (Sáhnout si na déšť) byl propadák a je smazaná. Takže - tak to dopadá, když "hážu svými kamínky"....

Serjoža měl aspoň grády. Zbytečně ho rozmělňuješ. Házej svými kamínky

vesuvanko,

někdo ze slávy a z lásky žije... Jde ale o to, že publikum je moloch, který pořád a pořád požírá nová díla. Některý veleúspěšný umělec vydrží tvořit až do smrti, jiný si říká, že je možná nejlepší odejít na vrcholu.

Napadá mě pro někoho možná absurdní srovnání Jesenina s Jacksonem. Jesenin odešel ve třiceti, Jackson v padesáti. - Podivně kulaté cifry a za nimi možná touha zůstat věčně mladý.

Moc pěkně vyjádřené, TIP. Říká se, že všeho moc škodí, takže patrně i slávy, která může unudit...

Díky za pochvalu, Juliáne.   Sergej to měl vždycky ještě mnohem hezčí. Ale jak se dostat k dobrým nebo aspoň obstojným překladům jeho básní? Prokousávám se překlady Zdenky Bergerové a často skřípu zuby... Byla to možná dobrá rusistka, ale dobrá básnířka určitě ne. Zlatý Josef Hora! Úporně hledám dokonalé překlady, dokonalé vázané verše, ale kde je vzít - v češtině?  Vím, že tady na Písmáku o dokonalost nikdo nestojí, pro mne je ale dokonalost základním předpokladem skutečného umění. Kdyby Jesenin psal tak, jak píše Bergerová, neštěkl by po něm ani pes.

Něco o Putinovi tady psal tuším Kamamura, ale s žádným velkým ohlasem se to nesetkalo... Proč ale Putina oslavovat, to opravdu nevím.