Bismarck

Je ráno před deštěm

tráva se svým ostřím dotýká nebe

jak jsou mraky nízko

a všechno je plné elektřiny

i ty

které se bojím dotknout

abych nedostal ránu, jako ti co šplhají na vagóny pod elektrickými trolejemi

kdysi jsem viděl, jak rybáři loví elektřinou ryby

a pstruzi zkřivení do oblouků a otazníků

mi připomínali sebe

kdybych se ti podíval do očí

a tak dívám se ven

kde vlaštovky chytají hmyz těsně nad zemí

je bezvětří a prádlo visí jako plachty Kolumbových lodí

v moři sargasovém

a my nazí

jako Kristus na kříži

cítíme vůni vody

mít v ruce křídu tak napíšu do těch černých mraků

jako na školní tabuli

první sprosté slovo, které mě napadne

a taky krásnou báseň

kterou ti dám přečíst a hned ji smažu loktem

protože obojí mají holky rády

a mění se jen pořadí

a pak budeme spolu krásně mlčet

jako mlčíme i teď

ne snad proto, že není co říci

ale rozhodli jsme se pro ticho  

a už spadla první kapka

a ty ještě spíš

tělo tvé je horké jako právě upečený chléb

vím to, kdysi jsme chodívali prosit o první chleba k pekárně

právě svítalo a byli jsme opilí

ale podali nám jej jako hostii  

a záchranná loď autobusu nabírá ztroskotané

jakoby včera zase potopili Bismarck

jen Kyklopové semaforů se dívají rudýma očima na ty

kteří přecházejí na červenou

však tak brzy ještě nic nejezdí

jen sanitky a pohřebáci, aby se nezastavil koloběh

tak nevím, jestli vstát či ještě spát

a nejlépe bude udělat obojí najednou

a v rukou držet tvůj bílý zadek v úplňku

a pak ti to ještě jednou udělat  

---