Poprvé v nebi

Čteš správně, pro tebe je to snadné, myslím si...

Odkazy jsou vysvětlivky jak to mám s letadlama já :-)

Úplně na cimpr camr, jak jinak. Furt něco cupuji. / Obr. v komentářích asi nefungují, už dlouho tu nikde nikdo nic nevložil, pravda. / Co je mi po čtenářích: jistě že nic a všechno, tedy rovná se dle konkrétního individuálního nastavení. Některý autor se chce o svém textu něco dozvědět, třeba jak působí na druhé, jiný ho dát přečíst, další se učí psát... Otázka je stejně regulérní, jako co je čtenáři po autorovi. Vždy říkám, že nejlepší je "nepotkat se", takže modelově čtenář si svobodně interpretuje a ochká nebo pyskuje sám nad knihou, zatímco autor si spokojeně podřimuje na předsádce (občas se tam tedy trochu vyděsí, kdo ho čte a co mu v díle čte nebo naopak nečte, nevidí). Tu samozřejmě funguje jakési mezistadium. A v praxi? Lidé bádají po životopisech, památnících, nebo po rozhovorech, čteních. No... ovšem! Nic to nemění na tom, že si můžou přečíst i bez bonusů, chtějí-li. Autoři z mnoha příčin vysvětlují své texty... jdou si nějak naproti; ale můžou se i vyhnout.

Odkazy přijdu přečíst. (Však mám schováno ještě na zimu...)

Čtu ještě jeden příběh... v těch verších. 

Díky a pro je rozdíl...

Odjeli, zamávali a já zůstala sedět na chodbě a koukala na mobil... no a trošku se mi chtělo i brečet, protože:

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=287857

a taky tohle: https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=295878

No a pak jsem se z toho vypsala :-)

Když mně nejde dát fotka do komentáře i když to lišta nabízí. Kdyby to šlo, nebyla by u textu. Asi jsem mohla počkat... asi čtenáře na Písmáku dost podceňuji ( a co mi je vlastně po tom, co si čtenář vezme) a nakonec to zrcadlo jsem si mohla nechat pro Edu do kroniky - třeba bude po dědovi ;-) Ten si sice bral holku, co psala básničky, ale zajímavější pro něj bylo amatérské rádio. (Poezii nečte, nechce číst, nerozumí...)

...proto je to volně- abys mě nerozcupovala :-))

Vlastně i přeminule... jasně, že jsem ráda zpětně viděla zdroj inspirace. Zajímavé, poučné. Ale! nevidět ho předem, umožnilo mi prve moci si něco představit. Rozumíš? Tu? Mám rovnou přesné instrukce. Tak asi...

Samozřejmě jde vždycky o pro a proti. Pod obrázkem tvého Edy bych ale už snad ani nepsala, že se mi text třeba nelíbí a proč. Jde zjevně o rodinnou báseň, nemůžu si po komentářích ani myslet, že "jako třeba ne". 

Rodina je naprosto regulérní zdroj inspirace samozřejmě. Netuším, zda se mi daří zprostředkovat nuance dostatečně.

Text si můžeš dát, kam si zvolíš, to není příkaz, je to názor, čtenářovy oči. Nic víc. 

Nechala bych promluvit text, nedotovala ho, ale to už jsem psala v prvním příspěvku tuším. Takhle jde prostě o popisku. Minule fotka nebyla, vím. A vidíš, jak jsem se mohla dojmout daleko svobodněji. (U heřmáku.) 

Spíš že se z fotky obdobného typu vyvine pokec prakticky zákonitě. Řeší tu někdo ještě text? Mně se ani nechce, když vidím až takovou dávku něhy všude kolem. Fakt si člověk připadá, že by jen rušil. Žádá si to asertivitu, což, jako minule Safián, když jsme vesměs všichni kolem jen blahopřáli (to jakože můj hřích!, úsměv), a dnes yss. Rozplynu se jednou, jasně, že se sem tam ráda dojmu. Ale pokaždé, no... to už nemůžu, když jsem tu kvůli verši. (tu ani tak ne, je volný, klidně jdu dom)   

Jo, když dal Miroslawek fotku druhého potomka z porodnice, to vznesl námitku proti výstavbě snad jen dajak. A nakonec stejně... připojil tedy pochopení a gratulaci. 

Ano, osobní fotka tuplem překryje text. Kdo by mu ubližoval. 

Díky a pro je rozdíl. 

Takže s fotkou do okrajových? Jakože pokec?

Já ten text psala díky té fotce. Nebýt jí, nejspíš by nevznikl... proto tu je.

To, že fotka překrývá sdělení mi je trochu líto, ale co už nadělám. I tak si mě lidi čtou... tak se čte na Písmoni všeobecně - rychle - a šup tip - a pryč.

1) Jen tak pro radost, MIMO, Ostatní nezařaditelné.

Viz rozdělení Kategorií. Aby se vědělo, co je tu pro poezii, co pro sociální pokec. Je docela náročné pamatovat si úplně všechny požadavky, komu smět psát kritiky, až má dost tipů, aby byl v hlavním seznamu, komu nesmět psát, neboť si toho autor nežádá, ačkoli není kritik zablokován atp., však to znáš.

2) Pro jeho bezpečí, Marcelo. Svět není jen úžasný. Nevím, snímky dětí se dávají do uzavřených fór, veřejně je to uživatelsky neskutečně nezodpovědné a naivní. Ačkoli naše školství vesele samo začalo prolamovat GDPR, jen protože jim to vláda a MŠMT a MZd nařídilo jakýmsi hodně, ale hodně diskutabilním nařízením, přesto se dřív začalo naopak složitě anonymizovat podle určitých pravidel a soupisů, že. (A beztak tomu kdekdo nerozuměl.) Tj. např. nikdy ne zároveň celé jméno i fotografii. Vím, to zde neděláš, jen ti vysvětluji, o čem hovořím, princip. 

3) Ilustrace knih. Ano, bývají. A měly by být na úrovni. Profesionální úrovni. Nejlepší texty potom nepotřebují nic. 

Neber to jako výtku tvému snímku ani nějaký zákaz, ber to jako maximu.

cassy, jako bába sbírám i chvilky, kdy je Eda s dědou. Jsou fakt dobrá dvojka ;-)

Silene, co jsou okrajové kategorie? 

A proč by "kdokoliv" nemohl vidět fotku roztomilého, oblečeného dítěte?

I knihy bývají ilustrované ;-)

jsa dědou sbírám takové chvilky...

Marcelo, vždyť to má technické řešení. Vložit si dílo do okrajových kategorií. Přesto však, už právě kvůli bezbrannějším, je lepší obrázky svých dětí a vnoučat nechráněně a komukoli neukazovat. Prosím, ať si opět nikdo nebere mé upozornění příliš osobně. Technicky je link zcela veřejný, což se rovná onomu komukoli.  

Nic se neděje.

Lami, já to pochopila...jen legrace, promiň, neber mě tak vážně.

Jo a v originále je ta fotka ostřejší, jsem technický trdlo, takže se mi přenosem nějak rozostřila.

Asi jsem se špatně vyjádřil.Mělo tam být - stejně jako kdysi dceru.

yss, dík...někdy to zkusím zase bez ilustrací ;-)

Lami, já houpu už jen vnoučata, dcera a synové ať se houpou sami, dosáhnou nohama na zem :-)))

Chlapec je milý, v podstate ťa chápem 

Někdy mi vnučka překrývá dceru, třeba na houpačce.Vnučku taky houpu třeba hodinu stejně jako dceru.A při tom semeleme kde co.Člověk se dozví věci...

yss, vůbec ne. Já ti rozumím, ale víš už přeci, jak to mám s psaním já. Fotka je tu navíc a odvádí pozornost od sdělovaného ...i to si uvědomuji (proto moje odpověď Lamimu jde dál, než bych chtěla). Ale je mi jasné, že díky fotce tu budou spíš komentáře o sladkém dítěti, kterým bezesporu Eda je.

Jsem kvočna a jiná už nebudu. Píšu především pro ně - pro moje vnoučata. Chlubím se, jako každá milující babička....

Fotka je jen rychlá momentka z chodby, kde si Edova máma obouvala boty a ten moment, kdy jsem čekala na poslední pusu, si Eda zkracoval koukáním do zrcadla. Děda jel s nimi, aby přivezl auto z letiště a já měla celé odpoledne "volno".... tak jen "zápis do deníčku" pro Edu.

Jako "manipulaci" z mé strany bych tu fotku nebrala - spíš jsem jen použila to zrcadlo a místo Alenky - Edu. 

ako už teraz viem, že som mala byť ticho...ale ja mám takú sprostú povahu...proste mne tie fotečky dosť v texte vadia, na rozdiel od G. to máš nafotené slušnejšie, ale stále to nie je taká "umelecká" foto, ktorá by mi do textu zapadla. Nehľadaj v Tom fakt bič osobné, mne tieto " fotečky" všeobecne prídu dosť manipulatívne a pre mňa napr.aj rušivé....

annnie a někdo ti snad brání? ;-) Leť. Poletuj, dokud můžeš.

Lami, děkuji za milý komentář.

To dítě zůstává přece v každém z nás...

Eda je vnuk od dcery, ale nejvíc se podobá našemu prvorozenému synovi( z toho už je chlap a otec dvou dcer). A tak se jako "bába" vracím v čase a při pohledu na Edu vidím syna. Život je opravdu podivuhodný. Navíc ta podoba našeho syna i vnuka je  podobou mého táty, takže asi dárek od pánaboha za to, že mi ho vzal....

V tom textu je ještě jeden otisk - pronásleduje mě od chvíle, kdy jsem v TV viděla reportáž z Buče... 

Ach... Taky bych chtěla rozpažit a vzlétnout...

Čas je prevít, strašně rychle utíká

a za chvíli bude už chlap z Edíka.

Ne, tak rychlé to zas není.Někdy se ale zasteskne a chtělo by se vrátit na chvíli čas do té či oné doby.Bohužel je to možné jen ve vzpomínkách.

Jani, to kafe asi těžko- až ho začne pít, budu já asi jinde, ale jahodovej kečup (marmeládu) miluje ;-)

Tak ať se kromě létání naučí i přistávat (ideálně u "báby" na kafi :-))

Děkuji za komentáře.

Pro Benetku: Edovi jsou dva roky. Ten se teprve učí létat...

atkij

Dcera: „Edíku, co si dáš do kufru?“

Eda: „Bábu.“

:-) nechtěli mě rozkrájet, Váhovej limit je prý 21 kg :-)))

Jo, je sladkej.

* :-))

Vysoká kvalita, smekám. Líbí se, potěšila.

Božínku...ten je sladkej...

To se bába má...:)

Moc hezké :-)