VÍRA "V"

Nad horou v jitřním slunci,
V chomáčku bílého mraku za obzorem,
Hluboká je moje pochybnost,
V odrazech temných vod.

V křiku dalekých ptačích hejn,
V šumu vzdálených hlubokých moří,
Stoupá mé pochopení,
V okázalosti trnů ořezaných růží.

V mlhách stinných hvozdů,
V oparech dávno rozplynulých,
Ve výdechu dávno mrtvých tvorů,
Jejichž jméno se ztrácí pod listy encyklopedií.

Mou víru vykreslí obláčky kouřových stenů,
Pod baldachýny na střeše světa,
I tam v podkroví,
Kde po písni a lásce veta.

V močále vlhkém,
Pouští rozpálenou,
Řekou nespoutanou,
Všude tam mé pochyby už nespočinou.

V...
Kde?
Všude tam,
Všude kolem,
Všude!

V růžích i na nich neusteleme si,
Postel s nebesy,
Odnese povodeň...

Tak hluboká je má víra,
V trní zapšklého všehomíra.