Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePhantasia XVIII.
Autor
Benetka
Klucí?! Přivolávám pozornost svých bratrů. Chcete něco vědět? Je mi patnáct a jsem nejstarší. Prostřednímu je dvanáct. Nejmladší je vejškrabek a pořád ještě špunt - je mu pět. Jooo! Zakřičí v odpověď. Víte že existuje telefon který je tak malý že ho můžete nosit po kapsách a přesto se s ním dovoláte všude kam potřebujete?! Hmmm... Prostřední nakrčí nos a říká: Tak to pěkně kecáš teda! Nic takovýho neexistuje! To by jinak přece měl každý ne?! No právě že existuje. Akorát Velký Bratr to před náma tají. Na chvilku nastane tísnivé ticho. Zmínka o VB každého přinutí ztišit se a pořádně se rozhlédnout kolem byť by třeba byl sám v pokoji. A já vím kde ty telefony jsou pokračuju. Jdeme se na ně mrknout?! Nejmladší nadšeně přikyvuje a výská - jdeme! Přelézáme betonové ploty až se ocitneme před starým likusákem. Vevnitř je spousta polic plných krabiček. Beru dvě rozbaluju a ukazuju bratrům - podívejte! Vykuleně hledí na mobily. Prostřední vzdychne - Téda! To je něco!! A jak to funguje? No odpovídám - sem dáš takovou malou kartičku -simka se jí řiká- a pak se připojíš a voláš! Vracíme se zpátky. Jsme uprostřed náměstí plného lidí. Nejmladší najednou říká: Kluci - koukejte co mám! Z kapes vytáhne dva telefony. Obleje mne horko. Ale! Měli jsme se jenom podívat!! A ne je brát!!! Teď nás najdou a..... VB může sledovat simky... Je mi hrozně. Beru mu telefony vytahuju simky a hážu je do kanálu. Snad nás nikdo neviděl. Jsme doma a já se snažím mobily schovat. Odtahuju těžkou komodu od zdi a nadzvedám uvolněnou parketu z podlahy. Pod ní je malý prostor jako úkryt. Náhle slyším dole pod okny houkání sirén. Na nádvoří zastavuje několik aut a všude se to najednou hemží příslušníky Policie VB. Sednu si ke stolu a předstírám že se učím. Otevírají se dveře a přichází velitel zásahu PVB v civilu. Ani snad nedýchám a hlavou mi rezonuje: To je konec! Vědí to!! VB ví všechno!!! Klepu se strachy. Nakloní se nade mnou a říká: Učíš se? Ano pane odpovídám. Matematiku. Ale moc mi to nejde... Rozesměje se a odpovídá: Nic si z toho nedělej! Ani mně nikdy nešla. Odchází a zavírá dveře. Nejdou po nás. Dnes ještě ne.
5 názorů
Orgán si myslel, že se učíš matematiku... to se ale teda pěkně přepočítal...
Velmi reálný sen. Jojo, jeden čas byly malé v módě. Radši nemyslet, kdo všechno a co všechno ví.....
Evženie Brambůrková
02. 07. 2022Nokie se mohly, uložené v kabelce, použít i jako zbraň.
Jo jo - máš pravdu krajane! Nicméně v tomhle snu už to byly ty daleko menší a daleko placatější... Myslim že No KIA!
.. :)
(PS: ..nejstarší mobily bys takhle lehce do kapsy asi neschoval (i s "anténkou" měly na výšku téměř půl metru..) )