Pohádka z blázince :D

Jednoho rána se Venca jako slušný, spořádaný a platný člen společnosti chtěl probudit, leč do programu mu vstoupilo spaní a tak to nechal až na večír. To bylo zrovna na střídopátek, jako dnes. Venca měl moc užitečný povolání, sbíral na ulici psí hovínka, protože lidi jsou děsný prasata, vlastně psi jsou prasata, žejo, co serou všude a tak pan Stát rozhodl, že utvoří novou pracovní pozici - Enviromentální manuální eko-čistič cest pro pěší a cyklisty (kteří si mezitím zabrali chodníky pro sebe, čímž si 'pěší' nyní "budují" cesty kanalizační, které před cyklochodci tají), čímž zatočí z nedomovstvím, jakož i jinými nekravatovými individui a zvýší si voličskou popularitu, až po něm budou v bedně zase házet vajíčkama, protože jsou děsně nehygienický, jelikož je serou "sIeepanci".

Venca tedy už předpokládejme že vstal, protože nebyl líný hovado, jako ten zápecní Honza, jak si vzal půl pece a celý pekáč buchet na cestu sebou. Otevřel lednici a tam od shora, až dolů viděl, jak se na něj tlemí dršťky.

"Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuj, blééééé!" Zvolal Honza, eeeeeeeeeee Venca s hrůzou vyděšeným výrazem na tváři, protože dršťky jsou ten největší hnus co si můžete strčit do pusy, až teda na banány. S prásknutím zavřel dvířka lednice, až se propadla o patro níž k sousedům, kteří byli úplně úchylní, když lednici otevřeli, byli tak nadšení že ji v mžiku celou vyžrali a pak z toho blili, kudy chodili, po tři dni...

Hladový Venca si nasadil na hlavu osvětlomat s gumičkou, protože byla furt noc a sousedi ještě žrali ty hnusný dršťky a vyrazil do práce, ale zrovna strašlivě lilo, běloplnovousý bůch v bílým prostěradle udělal práci za něj, ale kapánek to přehnal, protože se řeky trochu vylily a zaplavily zatím pár měst, včetně toho Honzova a ti podsousedi se v tom utopili, protože byli tak přežraní těma dršťkama, že radši za blití v harmonii s vesmírem před rozmočenýma vonnýma svíčkama a okolo plujícíma soškama budhů chcípli, než aby to vyběhali na pásu co měli doma.

Furt hladovej Venca si nemohl zajít ani na čínu, ta byla taky pod bošší potopou a ti Větnamci z tý číny se radši loďmo za mocnýho veslování odstěhovali do Koreje, kde nebyla tak silná základna věřících v bošší tresty. Hladovej Venca ještě zašel na pole, protože věděl, že na pole lidi dávají jídlo, před tím než ho teleportují do super-krámů, proto je tam jídlo tak super a mají tam velký vozíky. Ani tam nepochodil, jelikož mu brambory vyžraly podmořský krysy, ale voni ty brambory byly geneticky trošku cinklý a tak ty krysy trochu zmutovaly a založily si vlastní civilizaci, protože jim mezitím narostly hlavy (a místo nožiček roztomiloučký mimozemský chapadýlka, schopný nadnášení majitele chapadýlek), jako tykve a dostaly i rozum jako bonus k tomu a byly děsně chytrý. Založili si bramborovou společnost s kterou zaplavili velkou část světa, kde to ňamkají a vydělali si rance peněz.

Ale Hladovej Venca byl furt hladovej a rozhodl se, že se vydá ne do tý číny, ale do Číny. Šel dlouho. Šel strašlivě dlouho, klížily se mu voči až myslel, že tam snad někde usne, ale vydržel to! Na jeden zátah došel až do tý Číny. V Číně všechno vypadá čínsky a jsou tam taky Číňani, jak si Hladovej Venca hned všim', protože byl docela všímavej. V tý čínský Číně plný Číňanů Hladovej Venca zpozoroval, že ty jejich brambory jsou úplně malinkatý, a že jim říkají rýže, jak nám to Hladovej Venca z čínštiny přeložil, abychom byli z toho děsně poučení a chytrý a taky protože Číňani mluví jenom v obrázcích, proto jich je taky jako zrnek rýže (rozuměj těch čínských brambor).

Venca se nakonec aklimatizoval v jedný čínský továrně, kde děti vyráběly šitkovou elektroniku (a Tamagotchi do Japonska), kterou kupovali vyžraní zápaďáci (určitě v tom hrajou nějakou roli ty hnusný dršťky!), Venca za to dostával jedno zrnko rýže na týden, ale ta práce ho vůbec duševně nenaplňovala (a proto duchovně vůbec nepostupoval na duchovní cestě za duchovnem do duchovních sfér duchovna) a tak, jak to znal z Čech si vykopal olověnou vydličkou ze závodní kuchyně tunel! Po té co ukousal ocelový řetěz, který měla závodní kuchařka připevněný ke kapsičce. Kterým zběhnul fuč. Ve Fuču potkal malý opuštěný koňátko, který se s ním hned zkamarádilo, jelikož Venca už prokázal nesporný talent v dorozumívání se, pochytil velice rychle i koní řeč. Venca jako diplomovaný hovnočistič se o koňátko vzorně staral, ale koňátko nemělo jméno a tak mu Venca dal jméno Koňátko.

I když potom Koňátko bylo velký hovado jako stodola a Venca na něm brázdil ukrutně prudký obří kopce s obrovskýma vodopádama, který padaly do ukrutánsky obrovských řek, protože v Číně je všechno ukrutánsky veliký, i malinký věci jsou tam strašlivě obrovský, Venca si na to už úplně zvykl a vůbec mu to nepřišlo divný, když si například na trhu kupoval mikinu o tři čísla větší, nebo boty o pět čísel větších, přišlo mu to úplně normální. I jídlo si objednával pro dvacet lidí, i když někde v bufáči jedl jenom s Koňátkem.

Jednoho opět večíra se Koňátko tak zvláštně na Vencu podívalo a usoudilo, že Venca je vlastně už docela zralej na ženění, že v tomto ho Koňátko nemůže uspokojit, jelikož bylo rodu středního a že by si měl najít nějakou pořádnou ženštinu, aspoň teda princeznu, aby bez práce získal 50% podíl na království a celou královskou dceru. Koňátko dlouho přemýšlelo při brázdění na online seznamkách, kde holky obnažovaly svý kozy a usoudilo, že to pro Vencu není, jelikož tam slušná dívka s modrou krví nezavítá.

Koňátko nabídlo Vencovi svůj hřbet a vyrazili na jednu obří cestu na který se válelo hodně hedvábí, jelikož tam cestovali jen nepořádní obchodníci. Nic zajímavýho jako princeznu cestou neviděli, jen u takový divný studánky seděla taková hnusná ropucha s korunkou na hlavě, kterou Koňátko radši kopytem zamáčklo, aby se na tu zrůdu nemusel Venca dívat.

Venca už byl z toho sedění celej utahanej a hrozně ho bolela prdel, chtěl si vodpočnout v nějakým trempským táboře, kde by nad spáleným buřtíkem s cibulí mohl falešně zpívat: "temněéééééééé hučííííííí Nijak káráááááá", jenže v Číně žádní trempové nejsou, protože je tam trestný dělat po lese bordel, válet se tam a zakládat v opilosti lesní požáry!

Až u takový věže seděla zasmušilá dívka, která byla hrozně bledá a zpod šatů ji koukal ocásek. Venca byl ale tak unavenej a votrávenej z cesty, že mu to bylo jedno, rovnou vytáhl z kapsy krabičku s prstenem s obřím diamantem, kterej koupili ve slevě na bazaáááru, takže určitě musel bejt ten diamant pravej! Ta dívka jim sdělila, že je jako dračí princezna, ale její tatík tak rád válčil, až princezně zbylo úplný hovno, kromě tý věže, před kterou seděla, ale jelikož to bylo pořád víc, než měl Venca s Koňátkem, tak se v tý Věži vzali a měli spoustu dračích princátek a princezniček. Díky dobrý sňatkový politice dračí král Venca získal zpět většinu tchánova království, kterého nikdy nepotkal, protože padl v ňáký bitvě někde.