Kto teraz stojí na špičkách? (Litbor)

Když to říká ten druhý, zní to věrohodněji, než když si to sama myslím:)) Děkuji. 

Je to krásné

atkij, dospěla jsem k podobnému závěru, a sice, že rodilý Slovák a zároveň mladší současník se pravděpodobně z Milana Rúfuse relativně oprávněně rosí, ovšem my neznalí Češi u něj můžeme ještě leccos objevit. Jenom se nenakazit... stařinou (viz vkho pozn. výše). Navíc mi připadne, že obecně jsme víc... tradicionalisti, víc se odkazujeme např. k antické, příp. křesťanské kultuře, míněno ve vyjádření, trošku paradox. 

Dobře jsi zašpárala, paty špičky, ale takové zhlboka vytáhnout okov a rieka si šplíchá. 

Zmobilizovat se z mobilu. Super. 

...nedaří se mi zformátovat...omlouvám se.

Děkuju za unikátní komentáře, slova došla...doufám, že prominete:) Jsem ráda, že jsem tento motiv dopsala. V mobilu mám vždycky několik nastíněných námětů a jde o to se patřičně zmobilizovat. Díky za soutěž a možnost vyzkoušet si...

Přiznám se, že Rúfusa jsem dosud nečetla. Nedalo mi to, trošku jsem zapátrala a zjišťuji, že je čas to napravit... (až mrazí)

Čo je báseň

Položiť na stôl presné ako chlieb alebo voda. Alebo medzi dva prsty soli. To je báseň.

A nestúpať si pritom na päty. Tým menej na špičky. Mať čas. Z hlboka vytiahnuť okov a rovno na prameni si nepostaviť krám, ba ani chrám.

Až budú pstruhy tiahnuť Jordánom, nekúpiť prút a vedieť, že sa rieka neskladá z rýb.

Že o to jej je viac, o čo je báseň väčšia od slova.

Nie kameň. Socha. Žena Lótova – to je báseň.

Technická správka, s hrůzou jsem si uvědomila, že jsem ráno možná zcela zbytečně naladila pirátské vysílání tam, kde zrovna není zapotřebí. (Lepší odkaz č. 2. Tedy možná.)

pohojdala.....lepšie je mať ruky ako Saxana :-)))

Ako rodený nevďačník som rád, že možem v básňach vidieť aj športový výkon. A táto je očividno v dobrej forme. 

Ach... Annin dojatý výběr

. 3: Kto teraz stojí na špičkách? (atkij)

Pro okoloidúci publikum připojuji informace, které autorka sama zvědět nepotřebuje, neboť si jich je dobře vědoma

. rýmové schéma: ababccdd = rispet

. metrum Occ. břitvou: 4JŽ (čtyřstopý jamb ženský)

. při neuznávání splývání jambu s daktylotrochejem potom: D3TŽ (logaedický daktylotrochej typu dt(n))

Rispet je rýmová forma, o níž se tu na písmáku může čtenář nejlépe poučit snad právě od autorky atkij. Mimo písmák u Jiřího Dědečka a jinak se o něm možno poučit třebas ve slunné Itálii, což je takto v létě poměrně optimální výuková metoda. Ehm, tedy míním poučit se o rispetu a ne panu Dědečkovi, ačkoli o svém vlastním byste se v inspirativním přímořském prostředí mohli svého/jeho času dozvědět vskutku kupku pikanterií! Autorka se však poučovat nemusí, rispet ovládá a umí tuším skoro stejně tak dobře jako hvězdu (minimálně svého nejslunečnějšího věku).

Na jejím konkrétním provedení (ano, té hvězdy) jsem se potom ponejvícero zabavila zdařilými rýmovými dvojicemi, přičemž problematické místo ruky hore, vnímané rodilou mluvčí za ne zcela optimální, mě jakožto mluvčího naprosto ledabylého zdárně obalamutilo možností dvojího až kolikerého výkladu, kdy lyrický subjekt realizuje buď neskrytou pohrůžku, anebo naopak dává najevo svou rezignaci, rezignaci v čase (haranti zatracení), již vyznění textu naznačuje a uchopuje vyrovnaným, nikoli krátkonohým způsobem. Dokonce bych si troufla konstatovat, že v předloženém (či předskočeném) textu autorka velmi zdařile převedla své soudobé vesmírně objímací tendence do svého někdejšího pověstného šibalství, čímž mě kromobyčejně potěšila a díky čemuž připadám si, jako bych snad hvězdu sama uměla! Ze země pozdvihující role poezie se tedy autorka zhostila u mého čtenáře a pohybového diletanta beze zbytku úspěšně. Gratuluji, a jelikož absolutně nejsem s to připojit metál či jiné ocenění a u konkurence včera vyžebrané nikláky již jsem přes noc utratila, pusťme si aspoň televíziu alebo televízor a buďme spolu za hvězdy. Vzdávám se, poklona.

PS. Doufejmež, že do konce prázdnin nám zbývá nesmíné nekonečno a ne jen tak málo dnů a dat.

No, na mě by ti, Jitko, nejspíš stačily... (lehce omluvný smajlík za další komentář mimo téma, mrk)

svěží rýmy, svěží báseň.

sice tu mateřskou linku v poezii zas tak nevyhledávám, ale tohle je opravdu milé, srdečné.

nacházím si v tom i to, že na něco prostě starší generace (stárnoucí člověk) už nestačí; ruky krátke...

(viacej zajtra, lebo som už mŕtva, mám rozepsáno, dodám se)

Ruky hore. Pekný rispet. 

Půvabný text s milou pointou. (Akrobatka by měla umět povyskočit ;-)  )

jediná mala pripomienka..druhý verš, stále ma to hádže rukami hore / výraz vzpinal sa na vratkých špičkách, ruky hore?..nevravím že to nie je dobré, proste funguje to fajn aj v tejto polohe, uvažovala som aj nad "dal ruky hore" ale to sloveso je tam v podstate nefunkčné..čiže tá malá drobnosť sa týka čisto iba mojej záľube vŕtať sa, čo tiež nie je vždy prínosom no / Ako celok veľmi harmonické, s podmanivou obsahovou nitkou, v závere jemnôstka, až "žoviálna nadsázka", máš v tom emócie, vnútornu výpoveď, jednotlivé obrazy korešpondujú, nosný text

Moc pěkné. Kdysi jsem taky psávala slovensky. Ale nedařilo se mi to jako tobě. Tip.

Jééé, ta je - ale malááá! :) Ale přesná - aby objala 

atkijko:*

Hej, vyrástol... čas beží tak rýchlo!

Krásné. Moc.