Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNejsem paranoidní!
Autor
Prosek
„Ty seš fakt paranoidní,“ řekla mi dnes ráno moje žena, když jsem si odkládal svoji noční přilbu z alobalu proti dezinformacím, které se šíří vzduchem. Vidí to moc zaujatě. No řekněte sami. Vždyť jsou to pouze nepatrná bezpečnostní opatření. Když jedu „do práce“ autem, měním trasu. Jednou jsem takto ujel 830 kilometrů. Zasedání mezitím skončilo. Ale to ještě přece neznamená, že bych byl paranoidní!
Dnes ráno jsem potkal předsedu naší strany. Konečně. Vyhlížím ho už několik dní. Musel jsem mu to říct, když to nevidí sám. Vedoucí sekretariátu je agentkou jisté mocnosti. Vím to jistě, včera jsem ji viděl, jak se rozčiluje nad změnou názvu jedné zmrzliny. Taky jsem mu vysvětlil, že do šuplíků jeho pracovního stolu se nastěhovali takoví malí brouci – švábi s kamerkami.
Pak jsem se obalil starými novinami a šel něco dělat. Ty noviny jsou dobrá izolace, posilují účinnost alobalové čepice.
Pustil jsem si rádio. Hlasatelka zrovna mluvila o novém šíření zákeřného viru.
To je moje parketa! Do toho se nepleťte!
Kolega ministr vnitra prý vytvořil údernou jednotku pro trvalé udržení naší pravdy. To je dobré, to je správné, ale co mně to jen připomíná? Něco, co jsem četl… ještě hodně hodně dávno…
Ale co to? Zdá se jako bych v dálce slyšel sirénu. Otevírám okno. Sanitka zastavuje u vchodových dveří a vybíhají z ní dva chlápci v bílých pláštích. Je mi jasné, kam jdou. Utíkám zadním východem ven a snažím se zmizet davu. Protože jsem obalen novinami a na hlavu jsem si nasadil pohotovostní litinovou rádiovku, jde to dost těžko. Najednou ztrácím vědomí…
„No tak, kolego, už se proberte, chrápete jako slon,“ slyším kohosi říkat. Rozhlédnu se kolem. Vpředu za řečnickým pultem stojí náš předseda strany a vlády, a říká, že musíme podporovat a obnovovat. Zajímavé. To bychom asi opravdu měli. Cože to říká? Jo takhle! Podporovat a obnovovat máme jinou zemi.
Za chvíli budeme hlasovat. Sice nevím o čem, ale to je jedno. Už vidím připraveného signalistu. Ten nám ukáže, který knoflík zmáčknout. A pak, že já jsem paranoidní.
Definitivně se probouzím. Jasně předsedo, podpoříme, obnovíme.
Jsem zcela probuzen.
A mezi svými.