Mýdlace

Maminka zvládla úspěšně odmaturovat z chemie na poznatku, že alkeny mají na rozdíl od alkanů dvojnou vazbu. Dokonce na jedničku. A to jenom díky urputné razanci a vehementnosti opakování tohoto faktu, který jako jediný  utkvěl ztrémovanému človíčkovi v paměti a kterým bombardovala porotu každých 10 sekund. A oni nemohoce zabránit průtrži slov bezmocně kývali hlavami a raději ji brzy s díky vyprovodili ze dveří.
A tak i já budu skládat zkoušku dospělosti z královny přírodních věd  - chemie. Jakožto přepilná studentka neotálím s přípravami. Poctivě se hlásím na všelijaké kurty a soutěže. Nedávno jsem zavítala na soustředění mladých nadějných chemiků do jihočeské metropole. Naneštěstí oplývám drobnými problémy s orientací a moje schopnost vyznat se v jízdě dopravními prostředky je spíš neschopnost. Znáte jiného machra, který dokáže vystoupit z tramvaje o 3 km dřív? A přitom si stanice pečlivě odpočítával na prstech? Už o jednom víte, o mně.
 Potupně jsem dolezla do akademie se zpožděním přesahujícím i pověstnou akademickou čtvrthodinku. Svoje spoluvědce jsem našla v přednáškovém sálku. Neodolatelným nevinným úsměvem jsem maskovala svoji nedochvilnost a nenápadně vplouvala do lavice. Za katedrou se zatím proháněl jakýsi mladíček, ještě se mlékem na bradě. I když na to nevypadal, byl to učiněný ďáblík. Kdybyste viděli s jakým obrovským nadšením nám líčil cosi o výrobě mýdla! Ubíjel nás svou nesmírnou energičností a nezkrotným elánem téměř 4 hodiny. Z jeho výstupu vím jenom jedno - už se nikdy nebudu mýt! Ovšem to jsem ještě netušila, že si vlastní mýdlo dokonce uvařím!
Návod zněl celkem srozumitelně, až jsem se podivovala: Do porcelánové mističky vraž kousek živočišného tuku. Použila jsem proto velmi kvalitní ovčí lůj. Přimíchej hydroxid a povař. To se řekne snadno. Ale zkuste se alespoň přiblížit k bodu varu na lihovém kahanu? Tak jsem tu nevábně vonící směs zahřívala na d skomírajícím plamenem a pevně věřila v úspěch. Úměrně s délkou vaření rostl i zápach linoucí se z kalíšku. Konečně se emulze smilovala a odhodlala se pěnit a bublat a čoudit a prskat a bůhví co ještě…Pak jsem tam přihodila ještě nějakou nesmírně aktivní sloučeninu. Aktivní soudě podle následného bublání a zhnědnutí roztoku. Inu, teď už to nebylo jenom hnusně cítit…Lupla jsem k tomu chlorid sodný. Vlastně žádný chlorid  sodný, halit, ani sůl kamenná, ale pravá nefalšovaná sůl, ta, která je nad zlato. Nadělaly se obrovské pucky, větší než když vařím vanilkový pudink, a celá ta prapodivná hmota se přicucla na dno a stěny. A ne a ne se odlepit. Zkoušela jsem ji odstranit nejdřív prstem, potom taky propiskou. Marnost nad marnost. Po důkladném poklepávání se mi zadařilo a vysvobodila jsem fujtajblík z kbelíčku, teď už rozbitého. Ztráty nádobí jsou povoleny a kdo by se myl s očouzenými zkumavkami!
Když mýdlo vyschlo, netvářilo se zrovna přátelsky. Tak jsem ho chtěla za tu jeho drzost potrestat a povídám mu: \" Umyju s tebou, ty nevděčnej neřáde aspoň podlahu!\" On se ale rozhodl tuto bitvu vyhrát. Zákeřně mi dovolil namydlit jím linoleum. Zálibně jsem se dívala na svou práci. Byla jsem nadmíru spokojena, teda vlastně do okamžiku, kdy do laboratoře zavítal Mistr cechu chemického podívat se na naše výsledky. Procházel důstojně mezi jednotlivými pracovišti, až se chudák dostal do mýdlem ošetřeného úseku. Do místa vysoce se blyštícího, avšak také poněkud kluzkého, jak brzo vyzkoušel na vlastní kůži. Jeho polobotky se sklouzly po mýdlovém povrchu a zatímco trup zůstal stát, ony samy pokračovaly v chůzi. Jak si i zbytek těla dal říct a celý pan profesor dorazil k mým nohám. Poté jsem byla vyhozena z tohoto vzdělávacího ústavu . Dokonce jsem si mohla vzít s sebou výsledek svého snažení. Mýdlo to sice není, ale vynalezla jsem účinné leštidlo!!!