dědovi

Phil, Romane, děkuji vám nesčetněkrát...

Je to hezké :)

Mlčet čas, to je mlčet jabloně. 

Tenhle komentář mi zůstal v hlavě. Je v něm vlastně všechno. Taky jsem měla ráda prarodiče, dají hodně tepla, že. 

Přeji všem krásný prosluněný den i příjemný stín, z něhož teď píšu poděkování všem, co se stavili. Vážím si všech vašich slov i tichých zastavení...

Loki, musí být chytrý člověk nutně zlý?

Je to zvláštní. Že člověka, který odejde, nám nejvíc připomínají právě ty bláznivě živé rostliny a stromy... "Za ruce chytnou živé ploty" na mě mluví nejvíc. Ale celá báseň je krásná, říká důležité věci tak potichu.

..vcelku slušne napísaný text, možno trocha pre mňa zádrheľ v druhom verši, ale ten "prechod" beriem ako "smútok, bolesť, samotu"; /pne se, se sama neunese/ nemota ako mlčanlivosť, čiže čas pri nejakom rozjímaní, spomienke, niečo hmatateľné, ako spojivko...taká spomienková, emočná, tým sa v podstate dá máločo vytknúť 

s´mi pomohla teda ... koment 9:51:39 - čas je očividně proti nám, proti všemu - text nabírá kvantovofyzický směr  - balóóón  - a já si tluču hřebík do hlavy

Balón dobrej! :) V podstatě to i odpovídá na všechny mé otázky ... a uzdravuje! Ta víra, že to je správně, když to letí. Jsem šťouráčka s hřebíkem

Ještě tedy podotknu, že mlčení je plocha i prostor, interval i limit/a.  

law: Najdu ti jabloně, jen co dohlédnu na monitor. Čas je ti opotřebený, chápu. Všichni se čas od času oháníme časem v čase po čase, ale nikdy ne dost včas. 

já nechci žádnou habaďůru! :D chci čas jako na dlani

Podle mě je tam ten čas v textu nahraditelnej, jabloní (tajem minulých prožitků) ... ale čímkoli vlastně, jen se podle toho zabarví to mystično ... Já sedím s časem ve skříni a čekáme na zázrak umlčení.

Rovnováha je děj - je skvělý, to mám! Jen schovanej čas ne. Ale se jen opakuju ... a tobě děkuju, sviluško, chytrý slova. Třeba jsem chtěla vymámit jen chytrej pokec :D (těěžký se mnou, hlupkou ...)

Autorka promine, ale jde tu o čas :*ne o prostor - v tom už mizím

law: Chápu tvé oprávněné námitky. Potřebuješ absolvovat přednášku od Picka, abys porozuměla, že všechno v řeči je jen jedna velká habaďůra. 

Nebo aspoň od Marka. 

Čas je vždycky prevít, personifikovaný nebo jako předmět, ustrnulý, někdy si schováš do skříně třeba ukradený čas. Jo, a že toho se krade, hm. I řízeně, centrálně, chladnokrevně naplánovaně. No nic, schováš si do skříně. Chceš odlehnout, zapomenout, po letech na tebe při gruntování vypadne a je o číslo menší.  Vzpomeneš si třebas na maximu, že rovnováha je děj? (nějak tak to bylo, atkij bude vědět) Tohle je podobná kejkle, ale třeba ti než nerozumím. Nepřesvědčuji tě, spíš se snažím pochopit, co ne/vidíš právě ty, ptže to mě vždy zaručeně zajímá. 

Mlčet čas, to je mlčet jabloně. 

tomu rozumím, ale není to to, co je tu napsáno ... teda podle mě:)

Je to něco jako odčarovat čas, sle ne úplně, je schovaný, dýchá, žije, jen není vidět (komu), takže, když čas nacpu do skříně, se mohu znova dotknout ... je to takové, takové - jsem prostě zamotaná v tom času, hnusná veličina :) jsou to dva paralelní děje ... se z toho umlátím v tý skříni :D

Autorka nemlčí, jen naoko umlčuje čas, nemluví o něm? Když potlačíš mluvení o čase, vznikne nějaká superschopnost? Tohle nemělo vyznít výsměšně, jen se chytám čehokoli ... a ráda bych :) tu superschopnost. (konec průřezu čtenářovo nitrem, pak už jen cosi vytéká) 

law, mně to připadne srozumitelné. Lyrický subjekt nemá v ten čas mluvnou, raději pečuje o ni (zahradu) a živé ploty a vše tím živější. Zvykám si spíš na štaci, jen zvykám, nenamítám. 

Pěkné. Ten klid... poklidná radost...

:) zahrada, když se mraky na chvíli rozejdou ... pocitově jsem tam.

Zvláštní mi přijde jen část s němotou času a živými ploty - neříkám špatná, jen nemůžu přesně chytit ten růžek, za který zatáhnu ... a bude ticho

je v tom hodně citu...

Rodinné ti jdou výborně... inu, od srdce.

Volám tam nahoru: Pane XY, to máte ale šikovnou a milou vnučku, co? (lehce závistivý smajlík)