Vážení přátelé. Hodně dlouho jsem tu nebyl, a tak všechny opět zdravím. Odmlčel jsem se, neboť jsem měl hodně práce se svými dvěma novými knihami a dvěma knihami, které jsem sestavoval pro svého klubového přítele. Velice rád proto zde nyní prezentuji  společnou publikaci  se svou pražskou přítelkyní a lingvistkou, dr. Věrou Ježkovou, Živote, posečkej .…, která vyšla v  minulých dnech v ústeckém nakladatelství SLON. Kniha je doplněna fotografiemi z našeho společného soužití i z několika výletů po Severočeském kraji.

Obsahem knihy je naše společná tvorba pod názvy Dopisování převážně nevážné a Literární obývák „U mlsné Britney“.  Oba díly měly po dvanácti pokračováních. A tak nás napadlo naše společné texty vydat knižně. Stalo se. První díl obsahuje dopisování ve verších a druhý díl dopisování prozaické, reagující na nejrůznější události a problémy současnosti i minulosti. Kniha konečně vyšla a máme z ní oba upřímnou radost. Potěší nás, budete-li ji sdílet s námi.

Pro ilustraci přikládám několik ukázek             

 

O tvorbě a múzách

Sny do šuplíku ukládám,

den za dnem spí tam klidný sen.

Když snahu tvořit občas mám

i spásný nápad najdu v něm.

 

Dnes múzu volal jsem a zvýšil hlas,

šuplík však prázdný je, můj sen se zhatil,

kolem mne proběhl ztracený čas,

múzu jsem nenašel, nápad jsem ztratil.

 

 

Mé múzy v šuplíku nebydlí,

vznáší se okolo obydlí.

Už dlouho však hledám je marně,

snad prchají přede mnou schválně.

 

Leč ve snech mých sotva zjeví se,

spíš usednou někde na římse.

Při svitu měsíce potají

pletkám se radostným oddají.

 

 

 

Zkouším je nalákat lahodným Merlotem.

Euterpé s Erató, schované za plotem,

se mému úsilí jízlivě smějí,

mou tvůrčí invenci blokovat chtějí.

 

Dnes však jim navzdory, než uložím se k spánku,

chci opět otevřít tu svoji snovou schránku

a budu jako dřív v ní své sny hledat zas,

snad múzy zmoudří se, vždyť svět je plný krás.

 

 

 

Já múzy své lákat už nebudu,

ač možná si uříznu ostudu.

Sny noční často mě trápily,

životní se mi už splnily.

 

Ve světě krásném snad najdu inspiraci

na místech nových i kam se ráda vracím.

Kéž něco z těch krás vnímali bychom spolu –

dary života u prostřeného stolu.

  

Ten stůl je prostřený, chmury se z čela ztrácí,

teď spolu vykročme za novou inspirací.

*

Náš „Literární obývák“ U mlsné Britney

„Dialog je jedna ze základních forem lidské komunikace. Lidé spolu prostě musí mluvit.“

 Tak tuto myšlenku vyslovila Věrka na samém počátku našich společných literárních aktivit. A také ji rozvedla v našem prvním článku „Chvála dialogu.“

Toto se událo počátkem února 2020. Od té doby uplynul více než rok. Ve vzájemném dialogu stále nacházíme zálibu a v současnosti i únik z neveselé reality. Témat je vždy více než dost.

Rozmlouváme, a někdy se dokonce i názorově střetáváme. Stará poučka říká, že v řešení problémů a ve vzájemném konstruktivním dialogu je i zdroj vývoje. A tak se vyvíjíme.  Dá to někdy ale i práci. Podrobněji tuto myšlenku vzájemného dialogu rozvádíme ve svých úvodních textech, v již zmíněném článku „Chvála dialogu.“

To byl začátek naší, řekněme, literární spolupráce. Krátce nato, 16. února, jsem reagoval na Věrčin článek „Ze života knih a knížek“ svým článkem „Krása knihy“. A pak už následovalo naše „Dopisování převážně nevážné“, které nás velice bavilo a baví dodnes. A které mnoho našich čtenářů už dobře zná.

Rádi bychom na tuto naši spolupráci, převážně virtuální, navázali spoluprací bližší, přímo z tepla mého obýváku, při příjemném a inspirativním požívání sklenky dobrého střiku. A tak se zrodil Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“. Malá Britney sice občas působí jako rušivý element, ale ke koloritu našich setkávání a povídání neodmyslitelně patří. Snad nám promine, že jsme si vypůjčili její jméno.

*

Co dodat? Jenda už téměř vše napsal. Krásně. Jsem moc ráda, že jeho nápad vytvořit literární salon jsme převedli do přirozeného prostředí jeho příjemného obýváku.

V salonu bych se necítila dobře. Také mám velkou radost, že jsme Britney učinili patronkou nové formy našeho společného psaní.

Na fotografii mezi našimi texty je zachycena oslava vydání Jendovy knihy Zrcadlo nesplněných přání. Tak jako u předchozích publikací, zhostila jsem se i v tomto případě role jazykové korektorky. I v tom spatřujeme naši literární spolupráci. Na Jendovo požádání jsem do této knihy poprvé napsala závěrečné slovo. Cituji z něj:

„Při korektuře některých textů je poměrně snadné oddělit obsah od formy a soustředit se na jazykovou správnost. Tato knížka k nim rozhodně nepatří, stejně jako další autorovy práce.“

Velmi bych si přála, aby se náš literární obývák dobře rozvíjel a aby vás bavil. Téma na jeho pokračování již máme. 

 

Jan Zelenka a Věra Ježková

 

 

---