Filmový týdeník

co asi zůstane z nás dvou
nás v nejmenším
netrápí
jsme sami pro sebe
spleteni jako mrakobrazy
zajíc a žirafa
tělo, které opustilo duši
mrakopce eroze

někdy mám chuť se zeptat
nemáš zrcátko
rád bych se viděl pohledem tebe
bez hanby pohledu Druhého
zapráším tenhle stoj
zapráším ho tebou
a celým světem
týden se živ
jen tím co spatříš:
v tom tichém letu nad prázdnotou
tak jako Pathé nad Evropou
užasneš nad zkázou krajiny duše
krátery výčitek a mrtvá těla odhodlání
pole po léta orala jen smrt
ty budou zase k mání
a kup si už to zrcátko
opusť se aspoň na krátko
a pak jí řekni heč, té
části sebe, kterou pěstuješ
co káže pohyb a nalévá se vínem