Umění

Sil,

jistěže i říkanky mohou mít svou hodnotu. Karel Havlíček Borovský psal taky jen říkany a lid je zná zpaměti mnohdy i dnes.

Aleno, i do říkanky lze dostat kousek poezie aspirující na báseň, volíš-li předmětné kritérium za určující, což se dařívá třeba fialce.  

Zde publikujícího autora se nechci nějak dotknout, leč většinově jsem výstupy verbálních dovedností soudobých náctiletých spíše konsternována nežli nadšena (suchý popis statistického vzorku). Holt umějí něco jiného, no.  

Myslím, že je dost velký rozdíl mezi básní a říkankou. Tohle je každopádně jen říkanka.

Nejedná se o poezii v próze, ale rozpočitadlo. Primitivní základ vázaného verše, pokus o sylabotónický trochej. Rytmus autorovi s licencemi vychází, smysl sdělení odpovídá právě útvaru rozpočitadla, tzn. nic moc obsah, ale nějak se nám to ententýky dva špalíky. Rýmy ok, včetně asonancí. Mít tě celý život v kruhu jako křečka třeba? Nebo jako da Vinciho Vitruvia? Pokud jej, jednoduchým rozpočitadlem harmonického ideálu opravdu těžko docílit. 

Když ses přihlásil, rozhraní písmáku tě samo v rámci zdejšího prostředí vybídlo ke spolupráci. Zamysli se trošku nad důvody a smyslem, ubezpečuji, sebestředných autorů je plný svět. Kéž by aspoň psali jak bozi a ne zdatnější absolventi prvního stupně ZŠ. Užij si to tu, autore, ať již jsou tvé úmysly jakékoli, IT negramotný pravděpodobně nebudeš, tu bych limit nespatřovala.

Chceš-li být např. ve dvaceti druhým Ortenem, bude to chtít sakra zabrat. A hlavně číst, neboť jazyk jsi nevymyslel, pouze přejal, a abys jej dokázal umělecky rozvíjet, je ti zapotřebí o něm opravdově vědět. Jak bys byl eventuálně prudce geniální i bez četby kvalitní literatury, poznalo by se to již nyní, a tomu se neděje.