ŘÍJEN

Ještě nejde listí spát,
V ranní vláze,
bude chvilku vzhůru,
Na konci babího léta,
přibývá doteků chladných prstů,
zkřehlých,
V uzlovatých pažích stromů,
v zákoutích chodeb domů,
nahlíží průvan mocný,
Neodbytně bijí hodiny,
a světélko svící komíhá se,
To slídí šerem chlad,
šedivý, má hlad,
Plazí se po kůře a větvoví,
prázdná hnízda napoví,
že už brzy přijde čas noci,
A tak se dál vleče,
shrbený, starý,
Milencům Morany neodpustí,
nevěry jež olízne plamen ohňů,
při úklidu velikém,
Hledá dál, hledá dychtivě...
Mlžná peřina studí,
schoulíme se k jazykům,
a budeme s tichou pokorou,
naslouchat podzimu...

...a každý z nás vzletně uvědomí si,
že ovoce má plné mísy,
Že tenhle zvláštní obraz převtělen,
nenechá nás v klidu...to jsem z toho jelen!