O krávě která snášela zlatá vejce

O krávě která snášela zlatá vejce - příběh o hledání vlastní identity...

Na chalupě mýho strejce snášely tam slípky vejce.

Moc krásný to vejce byly - kropenatý, hnědý, bílý.

Jenom jedna, jménem Zlata ta snášela vejce zlatá.

A milá Zlata na to byla jaksepatří hrdá a dávala to ostatním slepicím hezky sežrat… Těm se to pochopitelně moc nelíbilo a Zlata v kolektivu moc oblíbená nebyla. Nakonec o ní prohlásily že je kráva a přestaly s ní komunikovat docela.

Zlatě to vrtalo hlavou… Tak jsem nebo nejsem kráva…?? Rozhodla se to zjistit a kdo by mohl líp pomoci než král zvířat..?? Vydala se na dlouhou pouť do ZOO. Když tam dorazila, trochu bloudila a zeptala se na cestu když míjela pavilon rozjívených paviánů.. Ti začali místo odpovědi vřískat a skandovat „Král zvířat je vůl, král zvířat je vůl…“ a řehtali se a skákali po zavěšených pneumatikách. Tak král zvířat je vůl..?? podivila se Zlata. To jsem teda pěkná kráva, mohla jsem si ušetřit cestu. A obrátila se na cestu zpět.

Když dorazila domů, vydala se do chléva. Tam v teple a příšeří spokojeně přežvykoval vůl. Zlata nevěděla jak se chovat a tak začala trochu teatrálně.. „Buď pozdraven ó Králi zvířat..“

„Kdo je král zvířat..??“ podivil se vůl.

„Přece ty, vole“ odpověděla Zlata.

„Týý vole, fakt..??“ rozzářil se vůl „tak to jo a co pro tebe můžu udělat..??“

„Ráda bych věděla jestli jsem slepice nebo kráva“ zeptala se Zlata.

„No víš Zlato, já bejval kdysi pěknej bejk, ale co ze mně udělal hospodář vola, tak se o krávy moc nezajímám..“ odtušil vůl „ale zkus se zeptat kohouta. Na tom hnoji sedí vysoko a vidí daleko, ten by to mohl vědět..“

„Dík vole..“ rozloučila se Zlata a běžela za kohoutem.

Když kohout viděl přibližující se Zlatu, vyložil si to samosebou po svém. Vztyčil hřebínek, vypnul hruď a roztáhl barevný chvost.. „Jdeme na to Zlato..??“ mrkl na ni svůdně.

„Pááááni…“ vydechla Zlata.

„Libí..??“ potěšeně se otázal kohout a ještě víc roztáhl chvost.

„Líbí...moc..“ přikývla Zlata „a ty jsi gay..???“

„Jak to sakra myslíš..??“ zamračil se kohout.

„No já jen… ty duhový barvy a tak…“ koktala Zlata.

Kohout svěsil hřebínek i chvost… „Ty si fakt hrozná kráva..“ řekl a znechuceně odkráčel.

-------------------------------------------------------------

Když ostatní slepice viděli jak Zlata upadla v nemilost, rozhodly se to s ní vyřídit jednou provždy. S kvokáním ji začaly honit po celém dvorku a klovaly až peří lítalo. Nakonec se Zlata zachránila skokem přes potůček, který odděloval dvorek od zahrádky. Tam už za ní nešly…

A zazvonil zvonec a pohádky je konec. No a jestli ještě neumřela, tak tam ta kráva dodnes snáší zlatá vejce a je za vodou….