Malá radost, taky radost

Vlasu si ceníme, dokud nám roste. Jakmile se uvolní a spadne, už nás nezajímá. Ale roztoči mají z vlasu radost. I ten červ ocení páchnoucí lejno, do kterého se zavrtává, ale o kterém jeho tvůrce nechce nic vědět a jde si svou cestou. Ptáček ocení i toho nejošklivějšího červa tím, že ho sezobne a udělá z něj třeba peří. Existuje vůbec něco, co nemá žádnou hodnotu?

Napadá mě pětník, za který si už nikdo nic nekoupí. Ale i ten může mít hodnotu pro dítě, které o penězích a jeho moci nic neví, ale zaujme jej neobvyklý tvar a lesk a hraje si.

Záleží na úhlu pohledu a na naší schopnosti si z malého a bezvýznamného nic umět udělat radost… A těch malinkatých radostí je kolem nás habaděj. Můžeme si je navlékat na šňůrku našeho života a ozdobit se tak živoucím náhrdelníkem, který rezonuje velkou radostí. Kam se hrabou všechny ty diamanty a rubíny na úsměv na tváři, který je tím nezdobnějším klenotem lidské duše.