V třetí osobě

Slunce mi svítí do očí a bolí to

jako když šofér v protijedoucím autě nepřepne dálkové

nebo, jako když si lidé říkají pravdu

to v mracích kdosi propálil díru jako v kalhotách

a osamělí zamyšleně míchají své ranní kávy

i když už dávno nesladí

protože jim našli cukrovky a vysoké tlaky a musí hubnout

tam za okny těch otřískaných činžáků

kterým opadávají tváře omítek

a hrají tam televize, protože se všichni bojí ticha

a tak i v kostelích namísto Boha nechají hovořit kněze

ale dětem zavírají ústa, i když o nich by se o andělech dozvěděli nejvíc

znám jednoho cikánského žebráka

který nikdy nežebrá

na rozdíl od pinklů a hajzlbáb   

ale nazývám ho tak, protože mu vždycky dám nějaké peníze

a říkám mu, ať si koupí jídlo ale oba víme, že zajde do obchodu za rohem

a pak se opije a oba se tomu smějeme, protože to je ta show, která k tomu patří

a je to lepší než dávat peníze do kostelní kasičky

protože takhle se k Bohu dostanou úplně nejrychleji

a po třetím pivu přichází ráj

podal bych mu ruku raději než milionáři

ale vždycky s ní tak rychle ucukne

asi se nechce umazat od těch divných lidí tam zvenku jeho hlavy

a vůbec se mu nedivím

protože i ta kurva má svou hrdost

a pak pokaždé jdu dál a v duši mi létají takoví malí ptáčci

něco mezi kolibříky a vrabci a říká se tomu radost

a lidi se dívají, že jsem blázen

protože se usmívám

a přemýšlím co ti koupím za to světlo, které má na svých mincích punc kočičího zlata

asi nic, protože v přítmí supermarketů se mění na stíny zářivek

a slečny u pokladen s řasami mrkacích panen by po mně chtěly aplikaci, kartu, nebo hotově

a tak ti dám polibek a objetí ne proto, že je to zadarmo

ale proto, že se to nedá koupit

a pak, však víš, že o tom už básně nesmím psát

a když tak jenom v třetí osobě  

a v ložnici kde je tma