Bez názvu 2

Opuštěné nádraží,

v opuštěném městě,

na ještě opuštěnější silnici,

a zároveň sněhová vánice,

co ti žene sníh do očí,

a z čekání ti přeskočí.

Z čekání na autobus,

kterým nikdo nejezdí,

a často silnice nebrázdí.

 

Návštěvy zde nelituješ,

Vždyť tu jen přestupuješ.

Na své dlouhé cestě,

k bílému pobřeží,

kam vlny naráží.

K divokému příboji,

kde vlny dobro slibují,

a vzduch je prosycen solí,

a kde srdce nebolí.

 

Ale teď jsi tady,

Uprostřed mrazivé nicoty,

vrací se všechny trampoty.

Sedíš zachumlaný v kabátu,

a vzpomínáš na tátu.

 

Táto! Mám tě hrozně rád!

Ikdyž dle tebe jsem jen smrad.

 

Sníh ti zalézá za klopy,

cítíš se jak během potopy.

Do mysli ti sedl černý pták,

a v očích ti visí šedý mrak.

 

Nemůžeš se dočkat autobusu,

co tě odtud odveze,

a slunko z mraků vyleze.

Až se budeš blížit k moři

Až do písku se nohy zanoří.

Ty zapomeneš na minulost,

a zbouráš za ní most.

 

Však autobus nejede,

už má velké, velké zpoždění

Zřízenec si s tebou pohled vymění,

a vypadne z něj

 

Ten už nepřijede...

---