O lásce I.

Příliš dlouhá expozice

   křičí ztracené nohy po chodníku 

s hlavou v klínech, rukama v zemi a slovy

zas a znova jen oči &

smutek podzimu v osamělých ozvěnách podpatku

       a do toho zpěv mrtvých ptáků -

je mi zima

povídáš tiše. Dám ti svoji bunda

přestože 

a těch důvodu pro “ne” je na tisíc

ale stejně. 

Vím, že dáš dotyk do mých kapes.

Věcný dotyk vzduchové bubliny

do které chci zas a znova.

Je mi zima

povídám tiše mrtvým ptákům.

Můj stín v expozici trhá světlo na hvězdy.

Oči nejsou.

Ruce nejsou.

Hlava není.

Jen ztracené nohy tikají prostorem,

aby život nezůstal stát spolu se mnou.