Syn

Syn

Plné plíce,

čerstvého vzduchu.

Plápolá svíce,

ty bez vzruchu.

Sedíš,

na staré židli,

v cizím bytě.

Vzpomínky ti zbledly,

jsou z nich

potrhané nitě.

A ten muž naproti

co říká ti

máti.

Proč na tebe hledí

a slzí

a něco

ho mrzí.

 

Neznáš toho cizince,

co chová se k tobě

jak k mamince.

 

Chceš od něj pryč.

Co nejdál

do prázdna.

Aby ti neublížil,

a ani se

nepřiblížil.

 

A on pláče,

a mizí,

jako z hnízda

ptáče.

 

Zanedlouho

na smrtelné posteli,

všichni

kolem tebe seděli.

Všichni?

Jsi si jistá?

Jedna židle prázdná je.

Chybí tu někdo,

kdo tě

miluje.

Padl na tě splýn.

Vždyť tu chybí

tvůj syn.

 

A syn v zapomnění,

roní slzu

pro ni.

---