Smutek vzpomínek

Snad právě ve tváři lechtá Tě sluníčko,

snad je Ti taky smutno maličko!

A mé vzpomínky více než to sluníčko hřejí,

Tvé oči se na mě z nich s láskou smějí.

Snad trápíš se tam v dáli jako já,

proto, že na lůžko večer neuléháme dva.

Snad poznáváš smutek z mnou psaných řádků,

já chci Ti zas dávat svou lásku na oplátku.

Já vím, že i bez Tebe musím zkusit žít.

MUSÍM žit!! I když srdce bez Tebe nechce bít.

Vždyť vrátíš se mi. Já na Tebe čekám!

Proč vlastně se pocitu samoty tolik lekám?

Vždyť MILUJI TĚ a to je záchrana,

pak v lásce nás dvou padá každá zábrana!

Žít jeden pro druhého je dárek osudu,

bez Tebe, lásko, nechci žít a NEBUDU!