Recitátor

sveřep,

tohle dílko vlastně vzniklo jen kvůli chvilkovému dialogu s Arthursem. Doufala jsem, že vyvolá diskusi, ale nestalo se... Poslední dobou mi to tady na Písmáku připadá natolik "mrtvé", že jako autorka tu zatím končím.

Promiň ale zde ne, přítomná mravoličnost není pro mne. Žasnu nad tím, že tu máš výběr. Vidím tvoje dílo úplně obráceně - ovéčkovala bych spoustu tvých básní, fakt spoustu - které proplynou bez většího povšimnutí... A zde ti redaktor chválí osten. Cákryš. Jinak jsem teď četla ty svíčky - to je tak fantastický text! Nevěřím, že ho bylo vůbec možné napsat. 

blackie,

jsem ráda, že se líbí. Díky za hvězdičky.

Arthursi,

celkem mě nepřekvapuje, že se se mnou vůbec nechceš bavit. Jsi zhrzený človíček, který se cítí velmi zneuznaný. Okamžitě každý literární probém, který tady nastolím, změníš v osobní útok. Já jsem tady kvůli literárním diskusím ne proto, abych si četla stupidní spekulace o mé touze po lásce. Ty myslíš a jednáš ve stylu "podle sebe soudím tebe" a na nic víc se asi nikdy nezmůžeš.

...Když se tady odmlčel Safián, už asi není možné na Písmáku najít vůbec nikoho, kdo by se chtěl bavit o literatuře. - Skutečně "zvláštní" literární server!

Alenakar, popravde, my dvaja si vôbec nerozumieme, ani v poezii, ani pri pisani komentárov ... to najdoležitejšie čo z teba cítim je, že ti veľmi chýba niekto kto by ťa mal naozaj rád a ktoreho by si aj ty mala rada, ja to bohužial nebudem, ale prajem ti veľa, veľa lásky nech si šťastná :)

souhlasím s Markem...*/****

Čudlo,

díky za hvězdičku.

zápisníku,

nic na plat - celá evropská kultura vychází z antiky. Já jsem jako mladá recitovala Bezruče, kterého komunisti interpretovali jako "svého" básníka a Bezruč vycházel z antiky víc než kdokoli jiný. To mne celoživotně poznamenalo. Závidím současným básníkům, kteří nečetli nikdy nic jiného než díla svých kolegů. Netrápí se nejspíš nad kvalitou vlastní produkce, když nemají s čím srovnávat.

Juliáne,

v dětství a mládí jsem byla soutěžní recitátorkou. Někdy jsem absolvovala soutěže, na kterých jsme všichni přednášeli stejnou, většinou ruskou básničku. Každý z nás z ní udělal něco trochu jiného. Ti nejlepší pak dostali speciální školení od divadelních herců a ti z té básně vytvořili zase úplně něco jiného.

Myslím, že většina současných básní není určena k recitaci. Člověk si je musí číst opakovaně, aby je aspoň zčásti pochopil a nejpíš by jim nepomohlo ani kdyby je přednášeli Alfréd Strejček nebo Radovan Lukavský. Ale já si myslím, že současní autoři by ani nechtěli, aby je recitoval Alfréd Strejček. 

Arthursi,

já čtu většinou básně z devatenáctého století, ale taky u nich nevydržím věčně. Občas se znova a znova zamýšlím nad díly současných básníků a přemýšlím o tom, poč jsou tak "neviditelní", proč je nikdo nečte. Pročítám si ročenky "Nejlepších českých básní". Ke svému údivu jsem při tom zjistila, že se tam dost často vyskytuje ono kolektivistické "my", o kterém jsme se spolu bavili. Není to tedy jen nějaký objev moderních autorů na Písmáku, je to daleko spíše dobový trend. Součástí tohoto trendu je asi i pocit úzkosti. 

Posílám ti na ukázku básničku Víta Janoty z NČB 19 a zajímá mne, jestli je současný trend úzkostného my nějakou specialitou české a slovenské poezie, nebo k nám byl importován zvenčí.

Vít Janota:        *    *   *

Na východ od konce světa

čeká už jen bílá tma

Sníh padá do prázdných křižovatek

na zprohýbaný plech cedulí

se jmény dávno zapomenutých měst

Pod betonovými sargofágy ticha pohřbené

pozůstatky vysloužilých naváděcích systémů

stále ještě kamsi odesílají naši polohu

koordináty možných dopadových ploch

Tváří v tvář démonům

kterým jsme odepřeli jméno

teď na sebe bereme

masku posledních mlčenlivých cestujících

s nimiž do přetopených vozů vchází

vůně mrazu

laciných kolínských

a hrubého tabáku

Protože naše víra

je v těchto končinách nejistá

a dny jsou stále kratší

Ano, znám takové.  /*

Umíš se vznešeně hroužit do hlubin ...  uprimne ti gratulujem k tipom, aj vyberu a prajem pekný deň :)

uplně mám před očima ty kanelované pilastry

Diano,

díky. Vážím si.

Moc krásné a výmluvné...

Kočkodane,

mnozí recitátoři jsou docela "výrazní", někdy až teatrální, což byl i můj případ v raném mládí. Na druhé straně ale mdlé a nevýrazné čtení do mikrofonu, které znám od současných autorů z internetu, posluchače moc neuchvátí.  Skutečný recitátor je přecejen skutečný recitátor a Alfréd Strejček byl v Mladších letech opravdu na roztrhání.

Marku,

Marku, moc děkuji za komentář i za výběr.

Ta básnička míří "do vlastních řad". V pátek isme se tady bavili s Arthursem o tom, že je pro něj nejdůležitější, aby poezie vyzařovala lásku. Oponovala jsem mu, že už od starověku šlo v poezii daleko spíš o krásu a dokonalost než o lásku. Tohle dílko navazuje na onen páteční dialog.

Výjimečně možná přece jen není hroužení zas až tak daleko od hrůzy…

Mimochodem – slovo hrůza mne v souvislosti s tvou tvorbou zatím nikdy nenapadlo. ;-)

Líbí se mi osten Tvých slov - i shovívavost, kterou zde promlouváš k mnohým... Má to nápad, cit, porozumění, nadhled. Cením vysoko...