Kdo jsem já?

Toho rána se pan Majer probouzel velmi líně a pomalu. Vůbec se mu nechtělo vstávat a otevírat oči do nového dne. Byl ještě téměř v polospánku a převaloval se na posteli z místa na místo a z rohu do rohu. Přitom vzpomínal na včerejší večer. Slavil totiž s kolegy z práce padesáté narozeniny. Takové malé životní jubileum. Ale on vůbec neměl chuť ani náladu něco slavit, nebylo totiž co. Navíc dost spolupracovníků nesnášel a oni zřejmě nesnášeli jeho. Ale byly tady narozeniny a ty se museli zapít. To šla veškerá averze stranou. Pan Majer se musel tomuto nátlaku podvolit, aby s kolegama vydržel.

Pracoval v jednom menším vydavatelství jako editor. Ale svoji práci nesnášel, neměl ji rád, vlastně ji ne- náviděl, stejně jako svoje kolegy. Kontroloval články, texty, rukopisy, povídky a vše kolem psaní. Téměř každou noc se mu zdálo, že něco přepisuje, opravuje či kontroluje. Bral si prášky na spaní, ale moc to nepomáhalo. Spíše bděl a po probdělé noci přišla bolest hlavy, migréna a jemu se zdálo, že mu hlava praskne jako střep a rozlétne se na tisíce malých kousků.

Ty texty byly všude, tlačili ho do hlavy, do mysli a šířili se po celém jeho těle jako mor. Čím více se snažil je potlačovat a bojovat s nimy, o to horší to bylo. Kdysi chtěl být spisovatelem a práci v nakladelství vzal, protože doufal, že se k psaní alespoň nějakým způsobem přiblíží. Opak se stal bohužel pravdou. Pan Majer byl zkrátka znechucený a otrávený, jak svým životem, tak i okolím. Za každou cenu chtěl pryč, pryč ze svého těla, co nejdál od lidí, které znal a které ho přiváděli k šílenství.

Pojednou si pan Majer začínal uvědomovat zvláštní věc. Čím více se na posteli převaloval a začínal se probouzet, tak zjišťoval, že cosi není v pořádku. Dříve tomu nevěnoval pozornost, neboť nebyl ještě v tak docela bdělém stavu. Ale nyní se mu lůžko, na kterém ležel, zdálo poněkud větší a rozlehlejší, než jaké měl on. Proboha, pomyslel si pan Majer, snad jsme včera neprovedli nějakou hloupost a nevlezli k někomu cizímu do bytu?

Pan Majer hned ale tuto myšlenku zavrhl, to bych si přeci musel pamatovat, tak opilý jsem přeci jenom asi nebyl, pomyslel si. Pan Majer znejistěl a najednou nevěděl, co má dělat. Otevřít oči se mu ještě nechtělo, lépe řečeno neměl na to dost odvahy. Nakonec mu ale nic jiného nezbývalo a on byl nucen oči otevřít. To, co uviděl, ho však natolik vyděsilo, že je opět rychle zavřel. Bylo to tak, jak předpokládal. Nějakým podivuhodným způsobem a náhodou se ocitl v cizím bytě. Ležel v cizí posteli a na sobě měl cizí pyžamo. Snad budou mít dotyčné osoby pro něho pochopení a uznají, že se zde ocitl nějakou neznámou shodou okoností. Doufám, že nebudou hned volat policii, to by bylo pro pana Majera velmi nepříjemné.

Pan Majer si opět dodal odvahy a znova otevřel oči. Rozhlédl se po bytě, respektive po ložnici a opatrně začal prozkoumávat svoje okolí. Ložnice byla zařízena moderně a dost luxusně. Až moc luxusně. Velké letiště zabíralo polovinu místnosti a zbytek tvořila vestavěná skříň. Pak se však pan Majer podíval do zrcadla a opět se polekal. V zrcadle totiž spatřil tělo krásného, mladého muže. Pan Majer nevěřícně zíral na tuto postavu několik vteřin, než si uvědomil, že je to on sám. Co se to proboha stalo s jeho tělem?

Pomyslel si pan Majer, přeci jsem se nezbláznil. Nebo jsem se ocitl v nějakém bláznivém, šílleném snu? Pan Majer se několikrát štípl do ruky, na tváře a do dalších částí svého nového těla. Ale pokaždé pocítil bolest. Už to tak bude, pomyslel si pan Majer, ocitl jsem se nějakým záhadným kouzlem v jiném těle. Ale, kdo jsem potom já? Pan Majer ihned odvrhl tuto filozofickou otázku, řkouce, že na ní nemá čas.

Pan Majer vstal a po počátečních rozpacích si začal prohlížet tělo mladého muže. Byl oblečný do pěkného, luxusního pyžama a tak trochu se studem si prohlédl i další části svého nového těla. Zjistil, že tělo silné, dobře stavěné a urostlé. Patrně nějaký sportovec, pomyslel si pan Majer. Pak se mu ale zatočila hlava a udělalo se mu špatně od žaludku.

Pan Majer otevřel dveře od ložnice a vydal se hledat toaletu. Naštěstí nebyla daleko. Když vykonal potřebu, zjistil, že se mu udělalo špatně od alkoholu. Houby sportovec, alkoholik, ušklíbl se pan Majer. Pan Majer byl znechucen a chtělo se mu znova zvracet. Koupelna byla velmi pěkná a rovněž luxusně zařízená. Pak pan Majer využil příležitosti a provedl ranní hygienu, včetně holení, vousy nesnášel.

Poté se vrátil do ložnice a hledal nějaké oblečení. Většinou se válelo v koutě, špinavé a páchnoucí po alkoholu. Také si uvědomil, že musí zjistit svoji novou totožnost a začal prohledávat kapsy. Našel peněženku v saku, v ní bylo několik tisícovek a OP. Zjistil, že se jmenuje Andrej Rybka, svobodný, bezdětný. Bylo mu třicet jedna let. Špinavé, zablácené šaty odnesl do koupelny a hodil je do koše na prádlo. Kdo ví, co se včera večer vlastně stalo? Nechtěl se tím zabývat. Patrně nic záviděníhodného, asi nějaký chlastací večírek, který se vymkl kontrole.

Ve skříni našel další oblečení podobného střihu a zkusil si je obléknout. Většnou bylo obleční černé barvy, nepříliš výrazné. To panu Majerovi vyhovovalo, neboť neměl v úmyslu na sebe moc upozorňovat. Oblékl si tedy čisté šaty a vydal se na průzkum svého nového domova. Doufal, že objeví nějaké další informace a údaje o své nové identitě a pak se rozhodne, jak s ní naloží. Měl velké plány a ty nyní mohl uskutečnit.  Budeme mu v tom držet palce.