Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sev bílé
Autor
unseen
sešlo se nás tu nesčítaných,
bílých i v barvě sépie,
beze změn lože, my měníme se na nich,
každý si pije ten svůj kalich
a někdo to snad přežije.
sešly se nás tu zástupové,
kohorty, hordy, legie,
my měníme se, beze změn chodby snové,
v součet se ženou naši dnové
a někdo to snad přežije.
sešli jsme se tu, staří, mladí,
samotní sobě dáni v plen,
my měníme se, ač neměnnost nás svádí.
až součetník se vydovádí,
přežijem-li, pak na skok jen.
7 názorů
Radovan Jiří Voříšek
15. 02. 2023Trochu mě vadí archaizmy - zástupové, snové, dnové, ale uznávám, že se to prostě k hloubce básně nějak hodí
Tohle mě vyloženě poslalo do kolen. Silné atmosférou i prožitkem - tak jsem si dovolil reagovat ve veršovaném dialogu. Díky.
V šiku tam stáli, oplocení,
bez ladu skladu, zastání.
Zkažené zuby v šklebu cení
ústa, jež hnala ke srocení.
Vedle nich zeď se naklání.
V šiku dál mrzli lidé bídní,
spojeni tím, co dělí je.
Hlas ostnů příliš neuklidní,
natož stisk kliky genocidní
(jsou jich prý všude série).
V šiku řev táhlý neustává,
řev, který mlčí o trýzni.
Nikdo tam nemá žádná práva,
hlouběji do tmy zapadává
podstatou, jež je kolizní…