Uchillburg XII. von Vylidi seděl ve svém křesílku u svého stolečku s nataženýma nohama na svém koberci ve svých panských papučích, před svým krbíkem, ve kterém topil svým dřevem ze svého lesíku; to všechno mu patřilo, včetně nedalekých vinic a rodového zámečku Uchillburg, podle jehož názvu se jmenovali všichni prvorození rodu von Vylidi, muži, či ženy.
Pod zámkem Uchillburg leží městečko Úchylov. Kdysi v hrozných, zlých a nelidských časech monarchie patřilo městečko Úchylov rodu von Vylidi, to se ještě jmenovalo Uchillburg, po demokratickém pádu monarchie a nastolení republiky bylo potřeba se nejen odlišit, ale i zavést nové pořádky. Nejprve vyhnali rychtáře s konšely, kteří utekli na zámek, kde se otřeseni vzpamatovávali ve vinném sklípku. Do té doby vážení měšťané zvolili nového starostu s radními na buřtové párty, kde se rozdávalo nejvíce uzenin a jiných masných produktů, už jenom jako občané.
Po zvolení si starosta s radními odhlasovali změnu konvenčního názvu města Uchillburg na Úchylov, to bylo poprvé a naposled co se na něčem radní jednomyslně shodli. Městský popravčí dostal padáka, doba už nebyla vhodná pro násilné, ukrutné a nekulturní trestání lidí, místo toho byla pořízena za městské peníze gilotina, poháněna elektrickým motorem a najata obsluha gilotiny. Městský vyhozený kat ustoupil do společenského podzemí, kde mohl začít páchat zločiny proti novým zákonům. V Úchylově byla zřízena policejní služebna, jejíž útvar byl okamžitě uplacen mafií vedenou bývalým popravčím; tak Úchylov vyšel z bažin temných věků do nové, moderní a vědecké doby.
Skončila doba sluhů a pánů, nastala doba zaměstnanců a zaměstnavatelů. Von Vylidi hledíce tu strašnou spoušť, rozhodl se při pohledu na bývalé konšele s rychtářem, že svůj vinný sklípek otevře společenské smetánce. Nechal přistavět hotelový apartmán s wellness v secesním stylu, posledním kulturním slohem; to vše před zraky obyvatel Úchylova, kteří na panský hotel měli hluboko do svých nových peněženek, jež vyměnili za prkenice a měšce se zlatými dukáty při měnové reformě, kterou vyhlásila krachující republika pro záchranu občanů. Bývalí konšelé a rychtář se stali zaměstnanci zámeckého hotelu Uchillburg na vedoucích místech.
Von Vylidi byl nejenom mecenášem umění, které dávalo smysl a nechal vždy vypráskat "moderní" umělce, kteří nic neuměli, ale nově i zaměstnavatelem svých bývalých poddaných, kteří mu všichni do jednoho (až na Úchylov) zůstali věrni, byl i alchymistou. Experimentoval jak s tmou ve spreji, tak s tichem do kapsy. Tma ve spreji měl být převratný vynález, kdykoli bylo zapotřebí tmy, stačilo ji nastříkat na zeď a byla tma, bohužel tma rychle mizela a na zdi zůstávaly našedlé fleky. Ticho do kapsy na tom bylo o poznání lépe, po přiložení ucha ke kapse, bylo slyšet ono ticho, i to mělo však své mouchy. Ticho bylo na ticho příliš hlučné a pokud bylo zasednuto, například u zadní kapsy kalhot, stalo se plochým.
Von Vylidi dosud jen korespondenčně konzultoval alchymistické problémy s E. Kelleyem, který uniknuvš jisté smrti v Mostě (traduje se, že babička Němcová zde nalezla inspiraci pro svou operu Koresbondence) provazem, uchýlil se do bezpečí pod zámeckou střechu Uchillburgu. Kelley ale častěji pobýval ve wellness a sklenky vína ve sklípku, než nad alchymistickými baňkami z čehož se von Vylidi stával trudnomyslným alchymistou; v noci ho bylo možno vídat pouze v noční košili, kráčejícího po hradbách, jež moudří von Vylidi nenechali strhnout po celozemské módní přestavbě hradů na zámky. Odtud vznikla pověst o bílé paní, jež se v různých obměnách traduje v našich i cizozemských luzích a hájích dodnes.
Von Vylidi se ale nevzdával svého snu být alchymistou a tak až příliš často projížděl s Kelleyem na lov po mostě, aby na něho takto podprahově působil, takříkajíc psychologicky, a tak se zrodila psychologie na mostě mezi zámkem Uchillburg a Úchylovem. Jen díky Kelleymu, který byl nalitý jako měch vína se stal svět lepším místem. Sebevrazi se přestali sebevraždit, lidé v depresích přestali mít deprese, vůbec se všichni přestali hádat a začali být šťastní a to po pouhém jediném přečtení Psychologie od von Vylidi, jelikož královna psychologických věd, totiž psychologie sama všechny zachránila,... tedy až na občany Úchylova, tam byli tak prohnilí republikou, že jim nepomohla ani psychologie a uchýlili se k přízemnějším psychologickým metodám jako alkohol, nebo drogy, maková pole bylo možné vidět od jednoho konce katastru městečka Úchylov, až ke druhému konci.
Na zámku Uchillburg a v širém okolí, věrném von Vylidi to nebrali jako neúspěch, ale zcela psychologicky se nad neřádstvem z Úchylova povznesli. Nejčtenější knihou hned za Biblí a Harry Poterovi se stala Psychologie od von Vylidi, který neúměrně zbohatl, koupil si zchudlou republiku a vrátila se zpět naše milovaná monarchie.
Písmák