Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlnovrat
Autor
Possol
V mihotavom svetle plameňa,
prečkáme noc.
Horí svieca - lásku stvorí.
Čakáme svetlo,
odíde tma.
Čo bolo zlé,
zakryje hmla.
Povstaneme!
Už nikdy nepadneme na kolená,
dnes žiari svieca.
Zajtra nás pozdraví
dotyk lúčov
slnečného ramena.
Som v nemom úžase,
ľady sa roztopa.
Držíš ma za ruku,
hodím žabku do rieky,
nemám srdce z kameňa.
Báseň: Jakub Pokorný
Ilustrácia: Mirka Moravčíková
Odkaz na ilustráciu: TU
9 názorů
Tak nezvyknem sa urážať a konštruktívna kritika je úplne v poriadku a rád sa práveže bavím do hĺbky :)
Mě oslovila naděje ve druhé strofce, která ke slunovratu patří. Škoda, že jsi více nehledal slova a užil ta, která se v básních nabízejí nejčastěji. Až příliš"romantiky"...
Súhlasím, len...trošku reagujem aj na kritiku čo mám na Facebooku od ľudí...a jednoduchšie texty sú obľúbenejšie. Ale jasné, treba skúšať a preto píšem rôzne texty..táto mala byť tak ako je :) nikdy sa nezavďačíme každému. Každopádne za konštruktívnu "kritiku" som rád, lebo mám rád výzvy a s textom sa rád hrám a rád ohýbam slovenčinu
Ale tak... Není to zlé. A ta kresba je hezká! Srdce v jednom plameni...
No, o to se asi snažíme všichni, psát tak, jak to cítíme... šlo mi jen o to, že je rozdíl ve způsobu, jak to můžeme říci. Někdy to první, co člověka napadne, je něco, co už slyšel mnohokrát. Když popíšeš něco známého známým a mnohokrát opakovaným slovním spojením, zdá se mi to... prostě zbytečné. Básník by měl být tak trochu vynálezce, nebo ne? Vidět věci po svém...
Ďakujem Vám za reakciu. Píšem dlhé roky o knihách a počítačových hrách majoritne. S básňami sa räd hrám, ale snažím sa písať tak ako to cítim, ale aj tak aby to pochopilo čo najviac ľudí. Básne píšem skutočne rôznymi štýlmi...tak hádam iná zaujme viac. :)
Nemůžu si pomoct, já tady vidím přímo "výstavku" obecně používaných frází (čekáme světlo, odejde tma, nepadneme na kolena, ledy roztají, srdce z kamene...). Když jsem si přečetla, že jsi žurnalista, asi jsem pochopila, kde se v tvém vyjadřování vzaly. Poezii bych si ale představovala raději plnou originálních, neotřelých obrazů.