Dotaz pro ateistu

Ahoj,

Raději ať si čtenář sám odpoví. V tom je kouzlo čtení , že si každý představí něco jiného a každého z nás osloví něco jiného a třeba úplně jinak.

Můj motiv byl z Bible jak Bůh stvořil prvního člověka ze země ( proto hlína, a proto potřebujeme minerály ) a pak k němu stvořil ženu a řekl množte se, a proto jsou všichni lidé potom už z kapek, ikyž původem ze země asociace hlína. Tolik k vysvětlení.

Zdravím.

Díky moc

Zajímavé a k zamyšlení. TIP. Věřím, že existuje Bůh, který stvořil vesmír a všechny přírodní zákonitosti včetně zákona o zachování hmoty a energie. Takže určitě existuje po smrti nějaká forma přeměny energie, ale jaká, to nikdo nevíme. Chtěla bych věřit, že to není reinkarnace, která mě děsí - znovu bych se narodit nechtěla. Kdyby existovaly minulé životy a jejich účelem bylo postupné vylepšování duchovního života člověka (laicky řečeno), museli bychom si  pamatovat něco z minulých životů, hlavně chyby, jichž jsme se dopustili, abychom mohli v dalším životě na sobě pracovat. A to si nepamatujeme. Je to jen můj názor. 

Musím Prometea zklamat, já jsem si úplně jistá, že Bůh vše stvořil. :) Myslím, že tak krásné myšlenky jaké jsou ve svatých knihách nemohl člověk vymyslet. Prostě je to krásné a nemá cenu pochybovat o tom, že je za vším Bůh.. Pochyby nikam nevedou.

Filosofovat o smyslu života v rámci víry, to ano. Einstain věřil ve spinoza Boha. Tolstoj přijal islám. Věda bez víry nemá pravý efekt. Jan Hus byl úžasný. Aristotel....Víra je základem etiky... Proč pochybovat. Prostě uvěříš a pak v rámci toho zkoumáš svět, smysl, jak se nejlépe chovat a jak najít spokojenost, věř tomu že to je větší dřina dojít do takového spoznání než pochybovat a nalézat pro a proti.

Ale všichni máme právo na svůj pohled. Díky moc. Zdravím. 

Aniž bych se pouštěl do větších debat - za mě dobrý a souzním s tím.

Ahoj všem. 

Vidim, že se vytvořila zajímavá debata. Je fajn, že jsme rozdílni,a po vašich komentářich, ráda vysvětlím svůj filosofický pohled. Pro někoho bude i dále směšný, ale v jednoduchosti je krása. 

Víra dává člověku sílu, aby překonal katastrofy, těžké chvíle a vše. 

Jako vzor jsou Boží proroci a většina opravdu věřících lidí protrpeli hodně zlých až ponižujících momentu od lidí. Ježíše, který léčil a propagoval dobro ukřižovali a odsoudili za nic, a ještě ho zradil jeho blízký apoštol. Mojžíše zas ponižoval Faraon...

Také jsem si kladla otázku odkud ve víře zlo... Ale víra mi to vysvětlila docela logicky. 

Všechny klasika víry (judaismus, všechny typy křesťanství i islám) vychází z toho, že Adam byl vyhnán za trest z ráje, kde mohl být ve věčném klidu, ale neodolal pokušení ďábla, a snědl zakázané jablko, uvěřil dablovu pokušení, za což ho Bůh pokaral a vyhnal ho na zemi, kde musí v potu jist svůj chléb a ďábla nechal, aby lidi pokoušel a navadel na zlo a smysl života je tento krátký život z hlediska věčnosti prožít tak, aby s námi byl Bůh spokojený, abychom dokázali čelit všem pokušením a byli dobří. Když jsme dobří cítíme Boží světlo a když někomu ublížíme nebo uděláme něco špatného(třeba i nevědomky, třeba z hlouposti) dostaneme se do tmy, kde se nás ďábel bude snažit udržet a odpoutat od světla. Když si vzpomeneme na Boha a poprosíme ho o odpuštění a podporu, Bůh nám vždy pomůže a máme naději že nam odpustí, a ve všech Svatých knihách je milost Boží popisována jako nezamyslitelna, ale musíme se snažit být toho hodní. Světlo a tma jsou duchovní samozřejmě. Pro všechny je jednodušší být lyny nebo zlý, ale být dobrý, hodný a pilny je práce, to bas nutí pracovat na sobě proti svým zlozvykum. 

Tak já vidím víru. Když člověk umře jako dobrý a věřící člověk což má právo posoudit jen Bůh a nikdo z nás nesmi druhého posuzovat zda je dobrý nebo věřící, protože i to je hřích, tak takový člověk má naději že ho Bůh pusti do ráje. Proto je pro člověka každé pokušení i když je na něj někdo zlý nebo se mu stane nake utrpení, tak je to pro něj test jak se bude chovat, jestli bude i dále hodný a věřící a ohleduplny a bude přát jiným víc než sobě jak to Ježíš řekl a což je smysl dobra. 

To je víra která dává sílu v každém utrpení i v katastrofa a kdo z nás přeje jiným víc než sobě? Kdo to dokáže? 

Katastrofa je většinou trest, když lidi hodně hřeší, jako potopa a Noe, Sodoma komora... ale kdo věří, bude vědět že to precijen jen Bůh ví a my se nemusíme zabývat těmito otázkami. Stačí být dobrý a věřit a člověk se cítí dobře,ale možná se cítí dobře i ten kdo nevěří a je jen dobrý.

Mě nikdy nenapadlo nevěřit, nějak mám pocit, že jsou všude kolem mě důkazy,že Bůh je, a že se na nás dívá. Nezvládla bych bez víry spoustu těžkých chvil, proto ta básnička a proto ta otázka. 

(dílo se jmenuje Otázka pro ateistu tak jsem prostě vytáhl svého vnitřního ateistu, ať na ni odpoví :) nic dalšího v tom není :) )

jinak, abych zase hodil kamínek na druhou stranu pomyslných vah, spíše než fungující srdcový sval mi existenci Boha evokuje existence vědomí, tedy lidského "já" - které se spíš chce zabývat svými věcmi a mít se dobře než evolučními danostmi :) a kdyby vesmír začínal nějak "materialisticky", jak by se takováto úplně jiná kvalita sama od sebe vykřesala? taky zkušenosti lidí z blízkosti smrti (třeba Moodyho knížka Život po životě) - a vůbec věci jako umění, krása, radost... tím "problémem utrpení" jsem rýpnul, protože situace není jednoznačná: viz třeba v buddhismu tvoří první vznešenou pravdu (k buddhismu mám zase rezervovaný vztah z jiných důvodů, jdou pak do hloubky svojí filosofie směrem, který se s mou zkušeností úplně neshoduje, i když sám Buddha tvrdí, že se mají pravdy poznávat na základě zkušenosti spíše než že to někdo, i on sám, řekl)

tak iste. keď o iracionalite hovorí niekto, kto vlastne hovorí, že za všetky nešťastia, vrátane tých, ktoré nedokáže ovplyvniť, môže konkrétny človek a teda je to jeho vina, tak to vôbec nie je iracionálne a zvrátené. 

ale racionálny skeptik a humanista je vrcholom iracionálna. ako inak. čau.

Jestli je, tak určitě ne proto aby se o každého staral.

jasné, takže všetko si privolám sám. napríklad autonehodu či vlnu tsunami. lebo som bol "nesprávne" nastavený, takže keď zomriem, tak je to vlastne moja vina. geniálne.

ten váš boh ako správny sadista evidentne všeobecne rád trestá.

Jak píše Mojše, nebývá všechno tak černobílé: vezmi si třeba "problém zla" či "problém utrpení": když je tu všemocný dokonale dobrý Bůh, proč jsou na světě zlo a nemoci a přírodní katastrofy? Lidské zlo jde vysvětlit svobodnou vůlí, ale nemoci a katastrofy už ne. V některých náboženstvích se toto svede na zlé duchovní bytosti, ale proč je potom Bůh nezničí a nechává působit? Pokud člověk např. zažívá dlouhotrvající depresi či úzkosti a neví, jak z nich ven, je pochopitelné, že je třeba ateistou. Já osobně to mám vysvětleno částečně tím, že pokud trpíme, je to něco jako "chybová hláška", že někde máme dělat něco jinak a Bůh už vyčerpal veškerou pozitivní zpětnou vazbu, takže mu nezbývá než použít tu negativní: ale i s tím se dá polemizovat.

Díky všem :) 

neverím, áno, všetko je to náhoda, o posmrtný život nestojím

Možná proto, že mi Bůh dal schopnost pochybovat?