Bůh? II. 1/2

Ve středu odpoledne přišla za mnou kolegyně úřednice. Sedí ve stejném kanclu jako ZLATOHNĚDÁ. A povídá: Miroušku! Omlouvám se ale úplně jsem zasklila žes měl jít v lednu na pravidelnou lékařskou prohlídku! No a já na to: Vladi - to ale přeci není žádný problém. Vždyť to není ani půl roku skluz! Jo tak zajdu no. Ale kam? Kdykoli jel ráno kol ordinace obvoďáka v Hruškách vždy tam byla tma. Už asi skončil. Vždyť už mnoho let přesluhuje. No ale... Zase má mladou milenku tak... Tak já fuckt newim. 

Dnes ráno se vzbudil o půl 4 a s vědomím že: JDE K LÉKAŘI! si naplánoval vstávání o malinko později. Bo věděl že naposled pan doktor ordinoval pondělí středa pátek od půl sedmé. A tak půl pět stojí před dveřmi ordinace a tam ízy cedulók: NEORDINUJEME! Ordinace od 1.11. přesunuta na Poliho Kliniku v BřecLove. Ufff. No vida! Jak tak nelozí po dochtorech toš ani neví. Jeho lékař už půl roku nepracuje v Hruškách a on to neví... Nu což. Olupte!

A tak... A tak před ordinací nasedl do svého fjůžníčku a dumá: Kudy se dáti? Kteroupak to cestičkou ku zaměstnání. Ale Bůh už dávno věděl. A poslal příslušné instrukce do Slávkova mozečku. (A hihňal se při tom. Myslíš si že svět je náhoda ty blbečku?!:) No ale Slávek si tupě myslí že svou myslí syslí ví sám co a jak. A tak... A tak si řek´ že pojede výjimečně skrzevá Týnec a pak ve Tvrdonicích kol domečku kde přebývá Martinka... Buď jak buď. Staň se co má se stát. I stalo se. Miláček bydlí u cesty hned na kraji a Slávek zpomalil aby si opravdu zcela mimořádně užil/vychutnal tu chvilku ten okamžik tu situaci kdy jeho mysl slova zvrací o tom jak miluje a spoustu omáčky kol. Jede sotva 30 km/h a vidí: Martinka už je v práci bo tam nestojí Fiesta. Ale chyba lávky...

ZLATOHNĚDÁ právě zavírá vrátka domečku a vzhlíží směrem ku silnici. A tam právě jede Slávek. NO PRÁVĚ!!! Slávek zastaví a vyhodí z vokna blinkr do prava by nestála doprava a... Marti otevírá dvéře fordíku a praví: 

Miri! Zoberieš ma? Ale potom musíš aj naspäť! Zbytečná starost. Kuřátko.

A přitom: Stačilo za 1.) JET JINUDY. 2.) ABY ONA VYŠLA O MINUTU POZDĚJI ZE VRÁTEK. 3.) ABY ONA VYŠLA Z DOMU O CCA DVĚ MINUTY DŘÍVE_

Ale prostě NE!!!

PROSTĚ SE POTKAJÍ.

PRŮSEČÍKY SE PROTNOU A PŘÍMKY SE POTKAJÍ V NEKONEČNU.

PROSTĚ TAK.

A tak Jí znovu po asi čtrnácti dnech řiká: Marti. Co po nás Bůh chce že o5 spojil naše cesty? Co po nás jenom může chtít? Co má se stát? 

(Na náhody nevěřím.)

A ona tiše odpoví: Neviem.

Bodka. Tečka.

A potom...

Povídali. Pořád. Pořád tu byl ten pořad. 

Marti - zastavím jen tady v obchůdku na chviličku pro chlebíček jo? A Ona: Neva no problem. Počkám. A on pak v krámku viděl koblížky které má tak ráda a k tomu ještě koláč s lesním ovocem a tak Jí je koupil. Vrátí se se zpět do autíčka a vidí jak si Ona maluje řasy. Vyklopené stínítko a otevřené zrcátko. I říká Jí: Toš totok sem ešče neviděl! Smějeme se oba. Ale víš že jsem Ti už několikrát řikal že se nemusíš krášlit?! Že jsi krásná i tak. Odpoví: Áno. Povedal si mi to. A možno máš aj právdu. Len... Zvyk je zvyk... A to sladké pečivo Jí hodil do tašky a Ona si toho všimla až když Jí zastavil před kanclíkem ve firmě. Miri! To čo je?! Svačinka. (Hlupáčku. Miláčku.) Miri... A Ten Její pohled.........

TO BE CONTINUED