Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDětství
Autor
Lubor Vyskoč
Slunce rozprostírá plášť. První léta plná halucinací jak vody, ve které chobotnice vypouštějí inkoust. Pak vzpomínky přestanou být vidět. Ale roky klikatí se, modré drama otevírá bránu. Do krajiny, kde ukradené dětství hlásí se konečně o slovo. Jak jen ustát při zrození umírání na dosah? Muselo být vždy výborné ve škole i doma. Plnit normu génia. Zneužito k projevům lásky - jen péči dostávalo nazpět. Stíny nepoznaných jizev plavou uvnitř jako bóje. A dítě potřebuje pomoc. Úzkost dospělých nad jeho životem mu nabalila zátěž. Proto na útlém prahu dospělosti rozlétly se střepy z jeho křehké číše. Nektar ztratil barvu. Otevřelo se sopečné údolí.
4 názory
Lubor Vyskoč
22. 05. 2023Ahoj Safiáne a p. Benetko,
upravil jsem báseň, snad teď by to mělo být lepší... Lubor.
Souhlasím, je to kryptografická báseň s nejasným obsahem, děkuji za kritiky... Lubor.
Proudy halucínací jsou vody, // kde chobotnice vypouštějí inkoust. // Možná tady modré drama skrylo bránu do krajiny, // kde tvé dětství ztratilo panenství. // Jen stíny plavou jako bóje.
Tvůj text je možná technicky přesný, ale v podobě, ve které jej předkládáš, osloví málokoho. Ty jej možná sám pro sebe umíš podložit emocemi, které jsi prožil, na většinu ostatních bude působit přinejmenším odtažitě. Jako kupa sněhu, která po úklidu zůstala u chodníku .I místo, kde ses pokusil o drobný průlom (viz věta se zcizeným dětstvím) zůstává na povrchu a působí divně. Vím, že popsat působivě vnitřní zážitek, aby z něj nezůstal jen bledý stín, je těžké. Zkusil jsem proto vytáhnout z tvého labyrintu nit, která by mě (snad) někam dovedla. Zařazení do kategorie volných veršů hrubě nesedí.
Já ti newim čéče... Máš tam hezké momenty ale celkově se ztrácím. A navíc nevím co si mám představit pod pojmem zcizené dětství..? ;)