Třicátiny

Narozeniny jsem měla vždycky ráda. Byl to pro mne speciální den plný hezkých blahopřání, času stráveného s blízkými a nekonečných oslav. 

Tyhle narozeniny začaly úplně jinak. Ráno mně vzbudil nepříjmený zvuk z mého telefonu, který jsem několikrát odložila, ale byl neúprosný a tak jsem na popáté vstala, abych čelila povinostem dne. Jako zombie jsem sedla do auta a jela do kanceláře, kde se narozeniny a oslavy neřeší. Nikdo nic nevěděl, nic jsem pro kolegy nepřipravila, chovala jsem se, jako by to byl běžný den, jako kterýkoliv jiný. 

Plno emailů, na které bylo třeba odpovědět, dvě porady za sebou, na kterých se pořád dokola omílají blbosti, které se nikdy nevyřeší, ale managment se cítí důležitě, že se o tom alespoň mluví. Naprostá ztráta času.

Po práci jsem opět nastartovala svůj motorový kočár a odjela domu. Manžel mi popřál s krásnou kyticí, s mini dortem a dárkem, který jsem si přála - bezdrátová sluchátka. Naplánoval, že si zajedeme do obchodu, koupíme si různé dobroty, které máme rádi, zapneme Netflix a budeme odpočívat. Skvělý nápad, venku lilo celý den, nad městem a možná nad celou republikou byl jeden velký šedivý mrak.  Jenže: po cestě z obchodu jsme se zvládli pohádat a  tak se nám změnil program. Místo sledování Netflixu jsme oba upírali pohledy do telefonů a snažili se jeden druhého ignorovat. Výhodou bylo, že jsem vyzkoušela nový dárek.

Po nějaké době se pokoušel se mnou usmířit. Jeho pokusy pro mě byli nedostatečující, chtěla jsem aby si kurva uvědomil, že mi kazí narozeninový den.

A tak jsem si ho úspěšně zkazila sama.

Takže i po třicítce jsem stejná kráva jako před třicítkou. Příští rok se budu snažit být míň kráva, i když starší kráva.