Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seodpočítávám vodu
Autor
Philogyny
Vždycky když na tebe myslím
cítím síru
---
zapálím prskavky
přivolám zpátky Vánoce ve kterých umřel táta
abych mohla plakat mráz
Odpočítávám vodu
opřela jsem si o ni čelo
nad hladinou
budoucnost lidstva leží ve všem tom rozmetaném hnoji
v polích řádí divočáci
divočáci jako kýl lodi ztrácí hlavy v obilí
divočáci co je potajmu miluješ: do mozku ukládáš každý jejich pohyb
je to láska řekl
svý tři promile v krvi šel po kolenou
mával svobodným ptákem a žádal o mou ruku
ukousla jsem tužce dřeň
nabarvila bílou na antracit
byl na okamžik Řím, aréna zalitá cínem krve, býk, jezdec co urve šílenství z roztrhaný košile a otevře ptačí zpěv, faun i farizej
můj Bože
Stál tam a přemítal o svých příčetných očích
Tu neděli chyběl v kostele
13 názorů
pro Lawenderr
Je to tak. Až budou lidé jíst sterilní špekáčky a chléb bez chuti, bez vůně z dovozu, tak takový bude celý jejich život, smutný. O poslední hladovou kozu se budou tahat pollitici, prázdnou, vymletou hubou bez žernovu, možná z ní vymlátí mlíko nebo přiznání k vině, proč nedojí? Má u tý skříně okno, má výhled? Obojí....Nic víc jim nejde líp.
pro Al Jal Úd
Já se přiznám, koupila jsem si pepřák, kvůli svým holkám. Baru se drží u nohy, je to prcek a často ji inosím, neujde ale Frýda pročesává a znám ji. Kdysi mi psa zabil divočák, mám o ni strach. Jmenoval se Agar. Pak měla štěňata. Jeden byl kluk a dala jsem mu jméno Agar. Vzal si ho hajný. Umřel na Aujetzkiho, co vím...Byl to krásný pes, ale nemohla jsem si ho nechat, škoda. Já je ráda pozoruju. Jak mají hlad a spou se na tom krmišti, jedno přes druhé a některé pijou mateřské mléko. Bachna drží. A pak najednou setřepe selata a ty na kmišti podebere ryjem a všechno to lítá, piští a kvičí. To miluju... :) Děkuji.
pro Janina6
Mi to tady nějak uteklo, poslední dny byly doma hektické, snad bude líp, říkám si. Jdu po lese, vzpomenu si na ten jevištní výstup a začnu se pokaždé smát...pálili slivovici, někdy nechápu cizí myšlenkové pochody, ale když jsem se ho zeptala, co to má znamenat řek, že mě žádá o ruku. Doslova umírala smíchy. Manžel, co stál ve dveřích v práci, už míň... Divočáci jsou všude i ve dne. Teď nám vlezli do pšenic. Včera byl v práci hajný a máme platit škody zvěří šestnáct tisíc....a to nepočítám to zničené obilí. Děkuji.
Souhlas, je v ní všechno - divokost, smutek, něha, láska i humor ... dneska jsem si vybrala: jezdec co urve šílenství z roztrhaný košile a otevře ptačí zpěv
ještě ... moc se mi líbilo: ... budoucnost lidstva leží ve všem tom rozmetaném hnoji ...
že jo, v každym smyslu :) ale nejvíc vidím chleba, dokřupava
divočáci jsou takový samohyby na obracení světa naruby. Už nějakou dobu se nemůžeme dohodnout, kdo je pánem na mý louce. Já tvrdim, že oni, oni mlčí a ryjí to svoje :D
šiš, ta je zase divokááá a smutek jen tak po kapsách, vždycky ňákej vytáhne a pak se mu směje. Tvoje báseň
2019 jsem měl tu čest potkat se hned třikrát pokaždé na jiném místě s divočáky, bachyněmi a malými selátkami v pruhovaných pyžamkách... naštěstí jsem vyvázl bez napadení jen coby narušitel jejich klidu a pozorovatel.
Jinak pěkně napsané, tip a hezký den :)
Takhle to všechno namixovat, to je magie... slzy, vášeň, dokonce humor tam na mě mrknul, jestli to teda nečtu úpně blbě... Škoda, že se mi zatím nepoštěstilo potkat v polích divočáky. Vídám jen stopy po jejich hodech. Musí mi stačit dětinská radost ze zajíců, veverek, sem tam zahlídnu srnu...