MyšM*A*S*H

Fascinuje mne jak nedokážeš pochopit že tak málo spím. Že mi stačí 3 - 4 hodiny. Noc co noc. Jenže když mi bylo tolik co teď Tobě tak jsem se tež neuměl dospat. Ale za těch dvacet let jsem se vyvinul v nespavce. A až bude Tobě tolik kolik je teď mně tak kdo ví? Jednak já už budu pod drnem a druhak se taky můžeš posunout mezi nespavé... Řikám Ti: Vzbudil jsem se ve 2 v noci a ve 4 zavíral okno bo šel z venku abnormální hluk ze silnice E55 Břeclav - Hodonín. A pak... Usnul jsem. Zatleskala jsi pacičkami: Miri - To je perfektné! Hmmm... Možná. Ale zdál se mi katastrofický sen. A Tvé nadšení hned opadlo... :)

Ve vesnici vyřvává obecní rozhlas břesknou dechovku. Všude je spousta svátečně oblečených lidí. Mávají pentlemi smějí se a tancují. Sleduji je z okna a přitom poslouchám rozhlas. Hlasatel právě dramatickým hlasem hlásí že se blíží vlna tsunami. Je nutná evakuace! Vycházím ven před dům a říkám starostovi: Vyhlaste stav nebezpečí! Žene se sem voda!! Musíme utéct co nejvýše do kopců!!! Ale on se směje a říká že nic se nejí tak horké jak se uvaří. A zpívá a tančí s ostatními dál. Hmmm... Hlívou mi bleskne film s 007 - Dnes neumírej. Jo. Asi tak! Dnes ještě ne!! Rodina která stojí vedle nás mne zaslechne a povídají: Máme nahoře na kopci chatu. Půjdeme tam a ty pojď s námi. Opouštíme jásající dav a běžíme vzhůru do kopce. Vím že jde o vteřiny ale nohy prostě nechtějí poslouchat. Takže spíš než běžím se sotva vleču. Nicméně nakonec jsme v chatě a následně zabedňujeme okna a dveře. Co kdyby - ne? Sedíme v domě v absolutní tmě. A z venku slyšíme příšerný hukot. Bojím se. Najednou hluk ustane. Po chvilce vyjdu ven a vidím že hladina vody hladí zápraží. Tak tohle bylo o fous! Řikám ostatním... A mezitím se voda vrací zpět a hladina klesá. Jdu po vrstevnici až příjdu k uličce stánků. Jeden právě otvírá a chlap jak hora tahá ven stolky a židličky. Přijdu k pultu a on na mě kývne a praví: Pívo co?! Kývnu hlávkou a beru si orosený půllitr a usedám k nejbližšímu stolku...

Probouzím se a je 5:15. Nechce nechce nechce se mi vstávat. Nechce. Ještě si chviličku poležím řikám si a_ Usínám o5. 

Stojíme těsně vedle sebe. Svojí rukou hledám tu Tvoji. Pomaličku něžně se dotýkáme špičkami prstů. Pak se naše prsty do sebe jemně zaháknou. To jest první spojení. To druhé...... Vnímám Tvůj lehounký dech. Přibližuji se svými rty k těm Tvým. Pomaloučku. Milimetr za milimetrem. Až se nakonec naše rty potkají. To prvotní spojení je tak_! KŘEHKÉ! NĚŽNÉ! NEPATRNÉ! A ta chvíle zdá se že trvá věčně!!! N.E.U.V.Ě.Ř.I.T.E.L.N.É.!!!

Definitívně se probudím a zřím že... Vedle mě...... Neležíš. Že zas to byl jen sen.........