16.7.- Múza

Už zase někam pospícháš,

jsi neklidná a plná zmatku.

Než odejdeš, možná mi dáš

nějakou drobnost na památku.

Docela malé políbení,

jež by mi vážně prospělo.

Ne, nelekej se, nic to není,

bohatě stačí na čelo.

Vím, jsi ta plachá co se bojí,

raděj tě nechám na pokoji,

asi bys stejně nechtěla.

Přijmu to klidně, bez námitek,

jsi jako křehký, vzácný kvítek,

mávnutí křídel anděla.