Tringelt

Začal den, jakoby byl napoprvé  

nachový obzor je a hoří již

rozlil se oceán modravé krve

Krista tmu přibili na jižní kříž.

A všude kolem jsou hlubiny srdce

mák ptáků rozsetý na obloze

nebo to jsou tečky chycené v ruce  

za slovy, která jsme neřekli pouze.

A noc již mrtvá je ve stínech pohřbená

a ve tvých podvazcích nalezla klid

černé jsou, jak umí být křídla havrana

a my tak můžeme vysoko být.

Líbám tě na vlasy chutnají po růžích

vězení propouští všech věcí stíny

a čas nám účtenku vystaví na kůži

a tringelt spočítá za naše viny.