Skauting

Jako dítě jsem krátkou dobu chodil do skautu. A protože jsem byl dítětem v době jiné než v dnešní, přeci jen přes mnohé nedobré osvícenější, bylo tomu již dávno, v dobách jiných, v roce 1968. Krátce tomu bylo proto, že jsem byl z organizace vyhozen pro nekázeň, ještě dříve než organizace byla vyhozena nemoudrými ze společnosti jako taková.

Neměl jsem rád slavnostní nástupy v kroji, slavnostní sliby, ani jiné rituální postupy. Měl jsem v sobě něco, co s touto součástí nebylo slučitelné. Nepíšu to proto, abych vyvolal falešný dojem, že jsem byl dítě úžasné, individuální, neobyčejné a osobité. Byl jsem prostě jen dítě poněkud neukázněné, nic víc.
Naučil jsem se tam ale sbalit si krosnu, přespat bez úhony v lese, rozdělat oheň aniž člověk zapálí celý les a mnohé jiné šikovné věci. Myslím si, že v průběhu toho neobvyklého roku jsem se začal učit dívat se pozorněji kolem sebe, v přírodě i mezi lidmi.

Nevím, jestli jsem poděkoval za to, co jsem si odnesl.
Je více než pravděpodobné, že nikoliv.
Činím tak proto až dnes:

„Děkuji“.