Matika

vesuvanka

Mnohé je otázkou štěstí. 
Můj učitel na základní škole vysvětlovat nedokázal. Z matiky jsem se toho u něj přehnaně mnoho nenaučil. Byl jsem jím proto vyhodnocen jako nestudijní typ.
Možná jsem skutečně neuměl chápat.

To, že se mi chápání matematiky později na střední, VŠ a nakonec i v praxi, dařilo bez problémů, mě snad opravnuje k tvrzení, že chyba byla přeci jen na jeho straně.
Pokud bych ho ale měl později, je dost pravděpodobné, že bych žádné vyšší studium nedokončil.

Pěkně napsané :-))).

S matematikou jsem na střední škole problém neměla, ale musela jsem se hodně učit, kromě domácích úkolů procvičovat příklady. Matematika mě tehdy docela bavila.
Mnohem hůř jsem dopadla s matematikou hned v prvním semestru dálkového studia na VŠChT. Profesorka vykládala a psala na tabuli tak rychle, že jsem si to nestačila zapisovat a látce jsem vůbec nerozuměla. Měla jsem pocit, že honím ujíždějící vlak... Zkoušky ze všech předmětů včetně zápočtu z laboratoří jsem zvládla, ale ke zkoušce z matematiky jsem jít nemohla, protože jsem skutečně neuměla nic.
Takže to byl konec studia, ale nebyla jsem sama. Dvě třetiny dálkařů odpadlo právě kvůli matematice.

Alegna
Kdych se dnes mohl vrátit do školy, bavilo by mě i to, co mě nebavilo.
Hmmm. Neříkali mi to náhodou tehdy rodiče?

Matika byla můj nejoblíbenější předmět. Nojo, taky už píšu do písku, do kterého vítr mocně fouká :)