Vyznání

Mám tě rád jako oblou horu Říp
v té zemi, kde jednou bude líp.

Od prvního tónu v tobě tonu. 
Jsi moje vlast.
Oplýváš mlékem, jsi sladká jako med,
prudká i klidná Vltava hluchého komponisty.

Zdálky je slyšet Nového světa hluk,
ale tady zní zlonické zvony dvořáků i nezdvořáků.
Tady slyším tvůj hlas a jsem zas malý kluk.

Vyznávám svou lásku k tobě,
mám rád věže Týnského chrámu.
Nejsou dokonalé
i tvá symetrie pokulhává,

ale při pohledu na chrám svatého Víta
vím, že jedině tak je to dobře.