Dlouhý vrch

Na dlouhém vrchu

kam se podívám, 

březový háj,

tam stoupá vstříc nebi.

Mine krok po kroku,

z kapradin tyčí se

doba ledová, původních krás.

Na cestě mnoho jsem

poutníků nepotkal.

Zřídkakdy srnec tam posnídal list.

V údolí bliští se

touha, i zmar,

asi tam dole nálož si odložím.

Deštivé šňůry prozáří kraj,

padá mi na hlavu a plní koryta. 

Snad mi to objasní

užitek z života.

Když potok z klobouku,

teče mi na záda.