balada o snu

klopýtá večer přes pařízky

jak mladý srnec skáče

až tam, kde rostou nízké břízky

kde noc sedí a pláče

 

copak se děje? ptá se tiše

proč tady slzy tečou?

víš, šeptla, je to strašný klišé

ale dny se mi vlečou

 

táhnou se jako želatina

bez konce, bez začátků

vždyť neděle...ta má být jiná

a ne den plný zmatků

 

pondělí, nový týden vstává

já začínám svou práci

a každý jenom polehává

anebo stresem zvrací

 

už nechci dál být jenom časem

určeným k zahálení

vzdychla si uplakaným hlasem

však jiná možnost není

 

takhle to chodí, co svět světem

pokusy změn tu byly

a jako vždycky, s každým létem

se zase nechytily

 

svět neváží si klidu noci

krásy černého nebe

hvězdy když září...znáš ten pocit

týká se to i tebe

 

a večer smutně hlavou kývá

osud náš léty daný

sen, o kterém i slavík zpívá

je život neprospaný

 

prožít si to,  o čem se zdává

co se mi hlavou honí

vím, dávno vím, ty jsi ta pravá

a k noci hlavu kloní

 

polibkem do ztemnělých vlasů

splynuli spolu v tichu

a my? kdo z nás vidí tu krásu

bez stigmat lidských hříchů? 

---